Povídková kniha Směšné lásky, (kterou mám doma), ale hlavně povídka Žert, jsou výborné. I film Žert se velmi povedl. Z jeho románů jsem zatím přečetla jen Nesnesitelná lehkost bytí, je dobře napsán, ale vadí mi v něm machistický vztah protagonisty románu k ženám. Film se mi i kvůli tomu nelíbil, a navíc i k jeho nepravdivému závěru, kdy čeští emigranti po invazi vojsk WS hromadně opouštějí republiku s koňskými povozy, jakoby nežili ČSR, ale v nějaké zaostalé zemi, např. v Albánii. Některý z Kunderových dalších románů si ještě, doufám, přečtu. Díky autore blogu, pane Skramlíku. (Novotného knihu číst nehodlám). .

Kromě Směšných lásek a Žertu mám i Kunderovy Monology vydané v roce 1969. Mám ty jeho verše ráda...

Být básníkem to znamená

jít až na konec

Na konec pochyb

na konec doufání

na konec vášně

na konec zoufání

Pak teprv sečítat

Dřív ne Dřív ne

Problém s Žertem je, že se nejedná o nic více než o žert.

No a?

Mě by zajímalo jaký význam může mít životopis žijícího člověka, který napíše samozvaný autor bez souhlasu životopopisovaného.

Považuji to za klasický bulvární způsob psaní, který se svým způsobem blíží úrovni Novotného v Blesku či kde psal.

A proč by ne Je to zajímavé téma a nikoliv jen vycucané z prstu. Na tom, že je pan Kundera světový spisovatel to stejně nic nemění.....