Před 100 lety závodil na olympiádě slavný generál George Patton

Žiju sportem a tudíž i současnou olympiádou v Londýně. A jako milovník historické literatury jsem si vzpomněl na jednoho slavného olympionika. Je už skoro 67 let mrtvý. Přesně před 100 lety na OH ve Stockholmu v roce 1912 reprezentoval USA v moderním pětiboji jistý George Smith Patton Jr., který zemřel jako čtyřhvězdičkový generál americké armády. Byl zřejmě nejslavnějším velitelem II. světové války. Ve Stockholmu medaili nevybojoval, skončil mezi moderními pětibojaři na 5. místě.

Často se opájíme balastem olympijských hrdinů. Máme to rádi. Málokdy myslíme na to, co s nimi bylo "poté". Někteří zemřeli v zapomnění, z jiných se stali bezdomovci, alkoholici, lidské trosky a chuďasové, mnozí zemřeli ve dvou světových válkách, z mnoha dalších se staly celebrity. Na sklonku 20. a v éře 21. století jsou z úspěšných sportovců díky prize-money a marketingu boháči.

Generál George S. Patton je však jiná třída. Jednak byl mimořádným sportovcem v době, kdy se za sportovní výkony neplatila ani koruna či cent. Jako člen pětibojařského týmu USA skončil na OH 1912 pátý a o medaili ho připravila střelba, v níž byl za normálních okolností jako voják excelentní. Ze 37 účastníků soutěže skončil na 7. místě v plavání volným stylem na 300 m, byl 4. v šermu, 6. v parkuru, 3. v krosu a až 20. ve střelbě z pistole. Jako správný voják totiž střílel z pistole ráže 38, zatímco téměř všichni ostatní pálili z pistolek ráže 22, což jsou malorážky. Prý kolem toho byl nějaký spor, ale Patton se vůbec nehádal a přijal 5. místo s pokorou, i když mohl mít medaili.

George S. Patton, považovaný za značně kotroverzní osobnost, zejména díky své prostořekosti, pak ovlivňoval hlavně dějiny. V I. světové válce skvěle velel v bitvách u Saint Mihiel a Meuse Argonne ve Francii, ve II. světové válce naprosto mimořádně řídil operace v Severní Africe, při invazi na Sicílii, v Normandii, bitvu na Lorraine a v Ardenách. Jeho 3. armáda zneškodnila 1,5 milionů Němců a osvobodila 14 000 měst a vesnic. Patton chtěl osvobodit i Prahu, ale zastavil ho rozkaz generála Dwighta Einsenhowera, jenž se podrobil tlaku Rusů. Přitom Patton byl už 6. května v Plzni. Za své zásluhy dostal všechna nejvyšší státní a vojenská vyznamenání USA, stal se nositelem Řádu britského impéria, byl povýšen do šlechtického stavu, je členem Legie cti, byl mu udělen posmrtně i Řád bílého lva České republiky.

Jako voják přežil bitvy Mexické revoluce, operace I. a II. světové války a nakonec zemřel 21. prosince 1945 na plicní embolii po zdánlivě téměř banálně vyhlížející dopravní nehodě, která se udála u německého Heildelbergu deset dnů předtím. Nehoda byla divná. Do jeho cadillacu vrazil vojenský kamion v rychlosti asi 50 km/h. Vůz nebyl ani příliš poničen, byl pak opraven a armáda ho dál používala. Patton však nejdřív ochrnul a deset dnů v nemocnici nadával, že už si asi nikdy nesedne na koně ...

I generál George S. Patton je dnes pro mne olympionikem nejvyššího řádu. Letos jsem o něm nikde nenašel ani zmínku. Kéž by všichni olympionici šli v jeho stopách ve významu v dějinách tohoto světa. Mnozí se bohužel zapíší jen na seznam dopingových podvodníků. Pattona dopovala jen jeho nesmírná vůle, vzdělanost, rozhodnost, odvaha a lidská kvalita napříč spektrem všech atributů lidí našeho věku.