Pavel Skramlík
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2965x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- R. Fulghum: Drž mě pevně, miluj mě zlehka
- Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon
- Kiosek na pláži
- Kuchařka osamělého muže (když to píšu)
- Rabíndranáth Thákur: Domov a svět
Co právě poslouchám
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Pavel Skramlík
Hodina od Prahy a kafkovské téma
Netušil jsem, jak snadno a zdařile může člověk udělat dobrý krok k velké a pozitivní životní změně. Po 48 letech života v Praze jsem se přestěhoval do jednoho nevelkého/nemalého města na severu Čech. Donutilo mne to přemýšlet.
Pavel Skramlík
Poslední blog: Hájím Samkovou proti mediálnímu žoldnéřovi Šrámkovi
To rozhodnutí ve mně zrálo déle. Nyní zde píšu svůj poslední blog, jímž se zastávám své manželky Kláry Samkové, advokátky, kandidátky pro první přímou volbu prezidenta České republiky v roce 2013 (jsem institucionálně lídrem její předvolební kampaně), proti mediálnímu výkalu autora časopisu Reflex Dušana Šrámka. Klára je veřejnou osobou, čili nejde jen o osobní věc. Dávám čtenářům toho blogu sbohem, byť mi přinesli mnohá potěšení - můj nejčtenější blog má přes 54 000 přečtení - pak (možná) budu psát jinam. Zdejší nickovská a zčásti i blogerská komunita však už mě tak otrávila, že jsem ztratil chuť znovu otvírat tento editor. Prostě sem nepatříme. Už je to humus. Klára je charakterově nesmírně vzácnou, velmi vzdělanou a sociálně empatickou ženou, která ročně bere desítky obhajob zadarmo, aby pomohla těm nejslabším. Čili - v této komunitě pro ni není místo. Už jsme si toho zde užili dost.
Pavel Skramlík
Den otců: Jsem nyní lepším otcem než v době, kdy to bylo víc třeba
Nemám toho ke Dni otců (17. června) příliš mnoho, co bych mohl nabídnout. Nebyl jsem zrovna ideálním otcem v době, kdy to děti nejvíc potřebovaly. Mám čtyři vlastní děti a tři vnoučata. Dnes jsme všichni šťastní více než dříve, i když tomu v minulosti tak vždycky nebylo. Až moje třetí manželka byla příčinou a hybatelem situace, kdy všichni pociťujeme uspokojení z našich vztahů. Je to zvláštní a zřejmě i dost kontraproduktivní k tématu, který byl vyhlášen blogovou sekcí iDnes.cz.
Pavel Skramlík
Buranství v Čechách aneb píchání jehel do německého dresu
Myslel jsem, že se mi to jenom zdá, když jsem viděl například v Praze na Letné reklamní bilboard sázkové kanceláře bet-at-home s panenkou woodoo. Do panenky ve fotbalovém dresu, která má na prsou logo v barvách vlajky suverenního státu Spolkové republiky Německo, spolučlena Evropské unie, píchá jakási ruka jehly dle prastaré rituální praxe. Připadlo mi to nepochopitelné, nevkusné, nezákonné, podněcující národnostní nesnášenlivosti. Víc jsem pochopil zakrátko, když jsem viděl televizní reklamní spot. Na něm hrají fotbal hráči v tradičních dresech Německa a Nizozemska. V různých herních situacích padají jako podťatí. Anglický komentář hovoří o duelu Německo - Nizozemsko.
Pavel Skramlík
Ať je pravda a láska poražena lží, úskokem, pletichou a nenávistí
Kdyby tohle řekl v roce 1989 zesnulý pan prezident Václav Havel, jemuž přeji lehké nebe, tak by byl ukamenován nebo "uklíčován" ještě na tom balkónu na Václavském náměstí. Bylo by to shledáno za sarkastický či ironický negativistický výstřik z jeho absurdních dramatických děl. Měl by však pravdu, protože je to nyní ryzí realita české společnosti. Nikdo by tehdy tak strašnému výroku nevěřil. Havel řekl, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Protože tomu věřil. Bylo to vznešené, idealistické, humanistické, ukazovalo to cestu z komunistického marasmu dopředu. Skoro všichni tomu chtěli věřit a vydali se za Havlem ke světlým zítřkům. Tak vznikla sametová revoluce. Realita udělala z jeho slavné věty idealistický blábol.
Pavel Skramlík
NATO: Jeden za všechny, všichni za jednoho. V korupci by to zabralo
Nejsem zrovna odborníkem na vojenskou historii, ale zpráva o tom, že v Chicagu v neděli začíná summit NATO, jenž mj. vzpomene 63. výročí založení Atlantické aliance (4. dubna 1949), mě přiměla k malé rešerši. Zaujaly mě na ní tři věci: základní filozofií NATO je mušketýrské heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho"; první vojenská operace NATO se odehrála až v roce 1995 v Bosně; vojenské operace NATO byly vždy účinnější než akce jednotek OSN, které stály miliardy dolarů a efekt byl téměř nula.
Pavel Skramlík
Radujme se z hokeje, nechme Ratha, aneb hvězdy z NHL nic nezaručují
Umíme se hodně nasí*at a už velmi málo radovat. Mám raději to radování. Úplně jsem ve čtvrtek zapomněl na kauzu Davida Ratha, která třese českou veřejností. Těšil jsem se na hokej Česká republika - Švédsko ve čtvrtfinále mistrovství světa a najednou u mě byl celý tenhle průšvih s Rathem na šesté koleji. Vítězství 4:3 a postup do semifinále mě postupně naprosto pohltily. Bylo to osvobozující, radostné, spontánní, ze všech oken v naší ulici vybuchovalo nadšení. Nevzpomínám si, že by se dělo něco podobného, když se v úterý ráno mezi osmou a devátou z agentur a portálů šířila zpráva, že byl David Rath zatčen.
Pavel Skramlík
Obdiv k Rathovi mi nedovoluje do něj kopat, je to "kúúúúl" politik
David Rath je nyní univerzálním fackovacím panákem. Já ho však obdivuji. Nikdo by nedokázal co on, každý jiný politik by už byl smeten dávno předtím, než by ho chytli s krabicí se sedmi miliony. Bude jich zřejmě mít rozstrkaných po dalších krabicích a účtech o něco víc. Těch třicet mega doma pod podlahou bylo zřejmě jen pohotovostní kapesné. David Rath byl totiž poháněn nezdolnou buldočí ctižádostí, která mu nedovolila padnout dříve. Poprvé jsem ho potkal, tuším, v roce 1993. Měl jsem tehdy přítelkyni, která chodila do kroužku gotických tanců, stejně jako Rathova dívka. Chodili jsme holky vyzvedávat na trénink a pak jsme šli všichni na pivo. Rath měl tehdy tři roky po škole, pracoval v motolské nemocnici, byl členem ODS. Už tehdy u piva před svědky říkal: "Jednou budu ministrem zdravotnictví".
Pavel Skramlík
Cikáni si to u mě podělali, jsou stejní jako homosexuálové
Vášnivě jsem se zastal své manželky Kláry Samkové v článku "Prosím o moratorium na blogy o Romech, tato země má větší problémy" (http://skramlik.blog.idnes.cz/c/264014/Prosim-o-moratorium-na-blogy-o-Romech-tato-zeme-ma-vetsi-problemy.html), protože spousta populistických a "karmohoňských" článků na romská témata na blog.iDnes.cz mi přišla přes čáru a útoky na její osobu přesáhly balkánský limit. Dost jsem si tím naběhl. Klára není Romka. Je to jen čistá duše, která se zastane práv každého živoucího tvora na světě. Kvůli osudu jednoho dítěte v rozvodovém řízení je jako advokátka schopna dvakrát týdně cestovat přes celou republiku, i když tu kauzu dělá zadarmo. Nenaštval jsem se na žádné oponenty, ač jich bylo více než obvykle. Naštval jsem se jenom na Romy.
Pavel Skramlík
Sparta obětovala titul na oltáři změn...Kdo bude další oběť? Hašek!
Moje slabost pro fotbal je neumdlévající a nedal jsem si ujít středeční zápas Sparty na Dukle. Šel jsem tam s neblahou jistotou, že Sparta nevyhraje a pohřbí naděje na mistrovský titul. Stalo se. Trenér týmu Martin Hašek potom odůvodnil tuto očekávanou "nehodu" tím, že letos byl titul obětován na oltář změn, které se odehrávají ve prospěch budoucnosti. Před startem jarní části ligy vedla Sparta soutěž s náskokem šesti bodů...
Pavel Skramlík
Prosím o moratorium na blogy o Romech, tato země má větší problémy
V tomto státě to začíná být jako u blbých na dvorku. Začínám být alergický na články o Romech. Ve stovce nejčtenějších článků v této blogerské komunitě za týden je jich 13 o Romech. Jenom v úterý 8. května zde vyšlo (počítám-li dobře) do 18.00 h šest článků týkajících se Romů. Čtyři se týkaly toho, že 8. května byl Den vítězství, který se týkal nás všech. Nechci být patetický, nejsem notorický slavič velkých dnů, ale tohle mě naštvalo. Nerad se zařazuji mezi ty, kteří zvyšují počet článků o Romech.
Pavel Skramlík
Doktor Štrosmajer by zařval: Vy krááááááávo nebeská
Nejsem fanouškem televizních seriálů ani záznamů z jednání parlamentu. Projev poslankyně MUDr. Gabriely Peckové (TOP 09) o důchodové politice jsem si však přesto užil a připomněl mi první řadu slavného seriálu Nemocnice na kraji města z roku 1977. Slavný doktor Štrosmajer v podání úžasného Miloše Kopeckého tam tehdy zařval na zelinářku Dobiášovou: "Vy krááááááávo nebeská!" A sestře Huňkové tenkrát rozšafně řekl: "Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tady budete vznášet jako holubička."
Pavel Skramlík
Cesta k Lidem vede od peaky
Mám daleko k politologii. A doufám, že i daleko k demenci. Nemám vysoké mínění o své inteligenci. Naopak velmi nezlomně věřím ve zdravý rozum. A to i svůj. Baví mě logika. Zdravý rozum a logika mi říkají, že jestliže se uprostřed volebního období rozuteče zdiskreditovaná politická strana VV s korupčními podtexty, zajišťující pravici solidní koaliční převahu v parlamentu, která má ve vládě tři ministry (aktuálně nyní), přičemž je nahrazena pouze proklamovanou platformou, právně a politicky neexistující, teprve shánějící 1000 podpisů k registraci politické strany, tak tu máme zásadní problém politické morálky. Žádný div, v Čechách je politická morálka totéž jako smradlavý hadr na černé nádobí. Máme tu jistou obdobu tzv. sarajevského atentátu z roku 1997.
Pavel Skramlík
Nezapomeňte na polibek pod rozkvetlým stromem
Před necelým týdnem jsem tu napsal blog o lásce. Jako že bychom na ni měli víc myslet, protože láska je základní vztah lidských životů. Bez lásky prostě nic není. Z hlediska čtenosti to skončilo fiaskem. Navzdory tomu, že naši milí admini můj blog vystavili pod pouták s headlinem "Zaujalo nás". Lidé radši nadávají na politiku a čtou si o tom. Ale já to nevzdávám. Na 1. máje už nemusíme chodit povinně do průvodu, takže na povinnost políbit dnes, 1. května, svou dívku, manželku, družku, prostě svou lásku, pod rozkvetlým stromem, máme více času.
Pavel Skramlík
Hušák ruinoval Sazku s platem 5,6 milionu měsíčně, já jsem zbabělec
Měl jsem před 15 lety v redakci velký průšvih kvůli Aleši Hušákovi, tehdejšímu generálnímu řediteli loterijní společnosti Sazka. Jeho úřadování skončilo v roce 2011 bankrotem firmy. V sobotu 28. dubna jsem si na ten malér vzpomněl. V roce 1997 jsem málem skončil na dlažbě, protože jsem na stránky toho deníku vypustil "Krakena". Dostal jsem se k dokumentům, které svědčily o tom, jak je Sazka v dluzích, ožebračuje český sport, dává mu méně a méně, ale přitom si žije nad poměry. Kdyby se tím někdo v roce 1997 vážně zabýval, tak by Sazka vloni bankrotem neskončila. Jenže v roce 1997 šlo jenom o to, jak mi zavřít hubu.
Pavel Skramlík
Myslíte na lásku?
Za tou otázkou se neskrývá žádná ironie. Protože můj život je o lásce, která zatěžuje mou mysl a srdce aspoň z 80%. Myslím pořád na lásku. Od ranního probouzení, kdy moje teploulinká žena Klára vstává a líbá mě. A líbá mě podruhé, o poznání vřeleji, když odchází vydělávat peníze. Pak na ni myslím celý den. Napíšu jí za den z práce několik e-mailů, které končí slovy: S láskou..., Miluju tě... Miluji svou ženu, miluji pocit, že ji miluji, miluji pocit, že je můj život stále přítomný v lásce. Ale asi píšu na špatný blog.
Pavel Skramlík
Hokejovou extraligu rozhodují zápasy na kursové sázky a na férovku
Jistý mladý kolega-blogger zde v neděli večer zveřejnil článek pod názvem: Hokej a matematika: Proč je nemožné vyhrát ligu dvakrát po sobě. Vysvětlil svůj matematicko-filozofický přístup. Velmi mne to zaujalo, leč si myslím, že se zásadně mýlí a všechno je úplně jinak. Nemíním s ním polemizovat, chválím jeho snahu, míním tento text jako osvětu. Budu tvrdit něco, co budou všichni rozhořčeně popírat. Nejde o matematiku ani filozofii. Hokejovou extraligu, zejména její základní část, totiž rozhodují úplně jiné věci. Jsou to kursové sázky na zápasy. Na férovku se odehraje jen část utkání a části jejich částí, čili třetin. Ostatní je byznys a podvod, což s matematikou nemá nic společného.
Pavel Skramlík
"Pražské jaro" 2012, Smetanova show a dobrý voják Švejk
V sobotu 21. dubna 2012 se české politické klima vrátilo do dob dobrého vojáka Josefa Švejka. Těším se, že vstane Jaroslav Hašek z mrtvých a napíše pokračování jeho příběhů po roce 1989. Tato doba si to velmi zasluhuje. Napadlo mě to během té sobotní demonstrace na Václavském náměstí v Praze. Tohle může komentovat s naivní tváří růžolícího dítěte jen Švejk hovořící perem Jaroslava Haška. Už prostě nelze brát vážně to, co je skutečné.
Pavel Skramlík
Amerika zešílela, španělský kuchař jednohubek se vyrovná Obamovi
Byl jsem v USA několikrát a patřím k těm nemnoha lidem, soudím-li dle svého blízkého okolí, kteří tvrdí, že by nemohli v Americe žít. Je na mě, konzervativního Středoevropana, příliš bláznivá, extrémní, málo kulturní, přetéká držiteli vysokoškolských diplomů, kteří by v Čechách neudělali ani maturitu. Je v ní příliš mnoho násilí. Všichni tam mají plnou hubu svobody a hrdosti, ale málokdo pořádně ví, co to je. Věci, co mi připadají normální a úměrné, jsou v USA příliš zvětšené nebo příliš zmenšené. Američany prostě oslovují jiné věci než Evropany. Posledním důkazem mi je žebříček 100 nejvlivnějších osobností světa roku 2012 respektovaného magazínu Time. Sestrojil ho na základě různých nominací jistý Arne Duncan, patrně reportér Time.
Pavel Skramlík
Čeká Hřebíka ve Spartě "hattrick" a jeho osudem bude zase Liberec?
Nedá mi to, abych se občas nezamyslel nad fotbalovým trenérem Jaroslavem Hřebíkem, jenž je momentálně "nadkoučem" v AC Sparta Praha, českého "klubu klubů", ve funkci generálního sportovního manažera. Dá se téměř říci, že mě to téma pronásleduje. Nelze pochybovat o tom, že je to prvotřídní odborník, pokud jde o fotbal. Nechápu však jaká výjimečnost je zdrojem jeho mimořádné pozice (je nejlépe placeným koučem v Čechách). Protože úspěchy to nejsou, alespoň pokud jde o seniorský profesionální fotbal. Co tedy? Mimochodem - mezi novináři už koluje vtip, že kdykoliv se Jaroslav Hřebík otřel o Spartu, tak titul vyhrál Liberec...
Pavel Skramlík
Češi by si měli najít svého Berlusconiho
Trvalo mi trochu dlouho, než mi došlo, kde jsme. Asi 22 let. Po Janouškově aféře mi cvaklo. Jsme ve stejné etapě jako USA ve 30. letech, kdy se zločinci jako legendární John Dillinger, bankovní lupič, stali celebritami s velkými fancluby. Veřejnost jim fandila, protože Dillinger a spol. kradli v pojištěných bankách a neokrádali normální lidi, necpali se do politiky. Dělali čistý zločin. Byli to svým způsobem lidoví hrdinové, a proto bylo těžké je dostat. Lidé v České republice však mají pocit, že je okrádají nikoliv zločinci, ale vláda a státní správa, zločin v bílých límečcích i černých kuklách už dávno prorostl do politiky, obyčejný občan sám vlastně nic pojištěné nemá a stát mu dává chabé právní jistoty. A všechno řídí nějaká struktura z vesmíru...
Pavel Skramlík
"Euro-Evropa" zase půjčí Řecku. Řídí Evropu idioti?
Řídí Evropu idioti? Je nám v případě zadluženého a krachujícího Řecka do toho něco, když neplatíme eurem? Ale jo. V neděli večer 12. února schválil řecký parlament úsporná opatření, jimiž se zavazuje, že v roce 2012 ušetří 3,3 miliardy eur na různých výdajích. Za to dostane Řecko od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu půjčku 130 miliard eur. Tý vado... To zvládne i maličko osvícený deváťák s kalkulačkou, že takové věci nefungují. Umíte si představit, že by podnikatel průserové firmy přišel do jakékoliv banky se slibem, že jeho společnost těsně před krachem na základě rozhodnutí představenstva ušetří na nákladech 330 tisíc a dostane za to půjčku ve výši 13 milionů? V Evropě vždy, když vznikne nesmyslný požadavek, vyřízený nakonec kladně, je jedna univerzální odpověď: je to politika.
Pavel Skramlík
Co má společného Václav Havel s Rakušanem Andreasem Hoferem?
Měl jsem nutnání napsat spontánní blog na téma smrti Václava Havla hned tu adventní neděli, kdy se rozšířila zpráva o jeho smrti. Ale pak jsem si řekl, že se bez něj blogosféra klidně obejde. Pak jsem se skoro udusil z těch dvou extrémů. Na jedné straně byla glorifikace, na niž nejsme zvyklí, neboť jsme všichni svým způsobem Švejci. Na druhé straně tolik neúcty, sprostosti, denuciace a pochybovačnosti vůči osobnosti člověka, jehož přijal celý svět jako hrdinu. Nedostatek respektu vůči člověku, jenž se sám nepovažoval za dokonalého a neomylného, byl skromný a nazýval věci vždy pravými jmény. Byl totiž stále stejný, a to každý neumí. A my už neumíme být ani slušní. Nechal jsem se vyprovokovat až nyní, když jsem četl blogy o tom, jak do voskového srdce před Národním divadlem, vyrobeného z posbíraných pietních svíček, chodí lidé močit a feťáci si tam prý píchají péčko.
Pavel Skramlík
Vaše Veličenstvo Alžběto II., díky za Anglii jaká je
Mám rád anglické způsoby a humor této země. Jsem anglofil. Královna Alžběta II. z Windsorského rodu slaví v pondělí 6. února 60 let své vlády v požehnaném věku 85 let. Přestože se ke své koruně dostala tak trochu náhodou (její otec, král Jiří VI., se ujal vlády poté, co se jeho bratr Eduard VII. v roce 1936 vzdal trůnu, protože si chtěl za každou cenu vzít dvakrát rozvedenou Američanku Wallis Simpsonovou), byla v době svého narození až třetí v případném nástupnictví na trůn a za svého života se jí podělalo, co mohlo, tak patří k nejváženějším autoritám tohoto světa. Je to bojovnice. Stejně jako její otec Jiří VI., jenž se dokázal ve spolupráci s logopedem natolik poprat se svým zadrháváním v řeči a koktavostí, že mohl pronášet rozhlasové projevy, výrazně posilující morálku Britů během II. světové války (je o tom krásný britský film Králova řeč).
Pavel Skramlík
Jak jsme zavraždili český literární svět, je hanbou naší kultury
Jsem ze staré školy. Z té generace, která dokáže získávat vzdělanost tím, že něco fyzicky přečte. Nepotřebuji získávat vzdělanost z odkazů na zdroje na internetu. Už ji mám. Své vzdělání a sečtělost nabývám poctivě díky nasliněnému prstu, jenž listuje papírovými stránkami knih, stejně jako v 50. a 60. letech minulého století, byť doba pokročila. Výsledek je ten, že jsem více vzdělaný než ti, kteří nečtou, hledají odkazy na internetu, ba víc než ti, kteří si pořídili e-čtečky, na nichž není z hlediska literatury skoro nic. Nejsem zpozdilec, mám e-čtečku, internet umím nadprůměrně. Ale jsem přesvědčený o tom, že jsme v Čechách zavraždili klasický literární trh a jeho český malý vesmír, kdysi proslulý po celé Evropě. Český literární trh přestal existovat a můžeme si za to jen sami.
předchozí | 1 2 | další |