Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úloha „ďada“ v českých a slovenských dějinách

28. 02. 2016 7:46:27
Víte, co je to ďad? Asi většinou nikoliv. Škoda. Ale vysvětlím. Zdá se mi to aktuální. Klasický ďad v naší současné společnosti velmi chybí. Příliš se vyvinula forma novodobých ďadů.

Měl jsem česko-německého otce a slovenskou matku. Moje máma, jiskřivá dáma z oravské části slovensko-polského pomezí, z malorolnické a posléze kulacké rodiny, měla jednu zásadní schopnost. Pojmenovávat správně věci v břitkém fenomenologickém módu s bravurní přesností a s použitím originálního jazyka svého rodného regionu.

Měl daleko k řeči zakladatele fenomenologie Edmunda Husserla, ale byl daleko přesnější. Ďad byl na Oravě člověk, který byl patrně značně nesvéprávný, ale nikdo to neřešil. Nebyl to ani obecní blázen, něco jako v Čechách „Pepek Vyskoč“ ze Švejka.

ĎAD JE VLASTNĚ PROFESE

Ďad byl na Oravě instituce. Stejně jako rychtář, učitel, kněz nebo místní lékař. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že vesnice, která neměla svého ďada, byla společensky méněcenná.

Ďad neměl profesi, neboť nebyl schopný žádné dosáhnout cestou byť velmi zjednodušeného vzdělání či školení. Profesí ďada bylo být ďadem. Byl to ten nejubožejší člověk z vesnice. Jeho definice je velmi vzdálena pojmu dnešního bezdomovce. Byl to vážený občan, který si nedokázal uvědomit svou trpnou existenci, nikdy si nestěžoval, přesto si žil docela dobře.

Bydlel většinou v místní pastoušce, což byla státem řízená sociální instituce v domovské obci za Rakouska-Uherska i za první Československé republiky. Nebo někde jinde, kde mu hodní lidé poskytli místo k přebývání. Skoro nic nepotřeboval. Nežebral, protože samospádem vždy dostal všechno, aby přežil a cítil se dobře.

Ďad byl člověk, kterému každý dal kousek chleba, preclík, cigaretu, zaplatil mu pivo, koupil láhev vína. Lidé mu vyprali, zašili, pozvali ho na oběd, obdarovávali ho starším oblečením i nějakými krejcary. Všichni ho zdálky zdravili jako starostu. Každý s ním prohodil větu. Na ďadovi si totiž skoro všichni léčili svá provinění, že ve svém životě neučinili všechno úplně poctivě, mají se dobře a lépe. Projevovali na něm své sociální cítění. Ďad byl vyrovnávací společenský element. Měl pocit důležitosti.

PŘEŽIL I VÍTĚZNÝ ÚNOR

Ďad nebyl obtížný. Naopak se užitečně zjevoval, když bylo třeba. Přišel se nabídnout, že zamete před barákem za kousek chleba se slaninou, když od něj odešli fasádníci či pokrývači. Přišel pomoct při sklizni, když nebylo dost lidí, za hrnek mléka a kousek chleba s máslem. Když někde hořelo, tak přišel mezi prvními a nosil vědra s vodou.

Instituce ďada přežila Rakousko-Uhersko, první republiku, protektorát, dokonce Vítězný Únor, 50. a 60. léta. I komunista nabídl ďadovi cigáro a dal mu pětikorunu. Žádné humanitární organizace tehdy v Československu prakticky nebyly.

BÁSNÍK HOLUB

Ďady téměř zahubila husákovská normalizace (ta ostatně nelikvidovala jen ďady), během níž byli zavíráni do kriminálů kvůli neplnění pracovní povinnosti a příživnictví. Sami netušili, proč jsou kriminalizováni, ničemu nerozuměli, když je soudy odsuzovaly. Protože byli prostě ďadové. A tak z nich byli ďadi i v kriminále, protože tam to všichni chápali. Spoluvězni a dokonce i bachaři. Po roce 1989 byli ďadi zcela nezaslouženě začleněni mezi bezdomovce.

Naštěstí ďadi jsou svým sociálním určením institucí zcela nezničitelnou. Několik jich díky přívětivosti lokálního prostředí jistých regionů, které neztratily své duševní zdraví, přežilo. Například v mé domovské obci Česká Lípa, tvrdém to sudetském mentálním klimatu, přežil jistý Standa Holub. Je to rozvinutý typ. Kromě tradičních atributů ďada je naivním básníkem. Už je mu přes sedmdesát. Jeho fanklub občas vydá v jisté improvizované podobě pár desítek exemplářů jeho básnických sbírek. Štamgasti místních restaurací se složí na honorář. Oslav jeho narozenin se dokonce účastní i zdejší místostarosta či jiný hodnostář. Je de facto celebritou. Strašně rád řeční. Označení ďad se zde obecně vžilo díky osvětě naší rodiny.

ROZVOJ ĎADA

Mám pocit, že institut ďada se v poslední době u nás vyvíjí. Nevědomě do něj vstoupili mnozí lokální i top politikové. Jsou to rovněž vážení občané, kteří si neuvědomují trpnost své existence. Mají pocit své důležitosti. Také je jim projevována. Rádi řeční. Také se o ně stará stát. Žijí ve VIP státních pastouškách či vydatně subvencovaných sídlech. Místo sociálních dávek mají ústavní platy, odměny zastupitelů, náhrady, další hrazené výdaje. Skoro každý jim něco rád dá. Motiv je odlišný, ale účinek podobný. Dlouho trvá, než se ušlechtilý úmysl projeví pozitivně. Mohou kydat své myšlenky on-line či dokonce v přímých televizních přenosech, i když mají nezřídka stejnou hodnotu jako verše „kultovního“ básníka Holuba.

V jednom se však tito novodobí ďadové od těch tradičních liší. Většinou nikdy nepřiběhnou s vědrem vody, když hoří.

Autor: Pavel Skramlík | neděle 28.2.2016 7:46 | karma článku: 31.51 | přečteno: 2460x

Další články blogera

Pavel Skramlík

Oliver Stone se nechal koupit Putinem a Rusy kvůli světovému míru

Určitě mnoho lidí této země sledovalo čtyřdílný televizní dokument „Svět podle Putina“, který natočil americký režisér Oliver Stone, ověnčený třemi Oscary. Velmi zajímavé! Skvělé dílo! Také však smutné...

27.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 706 | Diskuse

Pavel Skramlík

Hodina od Prahy a kafkovské téma

Netušil jsem, jak snadno a zdařile může člověk udělat dobrý krok k velké a pozitivní životní změně. Po 48 letech života v Praze jsem se přestěhoval do jednoho nevelkého/nemalého města na severu Čech. Donutilo mne to přemýšlet.

26.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 299 | Diskuse

Pavel Skramlík

Co se špinavým fotbalem? Založte novou asociaci

Pro pánajána... Fotbal, nejzbožňovanější sport na světě. Nejmilovanější v Čechách. Ale v Česku je tak špinavý a prolhaný, už dlouhá léta, že si řekl o tvrdé řešení. Silové, nátlakové. Naprosto fatálně souvisí v Česku s politikou.

3.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 874 | Diskuse

Pavel Skramlík

Propaganda, volové, ovce, žabaři a agenti IS v Česku

Zhruba po 34 letech mám opět jedno opravdové novoroční přání: aby lidé v Česku prozřeli, že nemohou být pod vlivem propagandy dále jatečním skotem demokracie s občanskými průkazy a pasy, do nichž takřka nepotřebují víza.

2.1.2017 v 8:30 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 885 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Renata Pospiechová

Rusi, Sověti

Bylo mi 9, když přišli. Na ranní mámino - "Vstávejte, Rusi přišli." - vyslovené přes slzy, nikdy nezapomenu. V mé duši tehdy zavládl ještě větší zmatek, než tam byl dřív.. Jací Rusi? A proč přišli?

21.8.2017 v 22:11 | Karma článku: 7.06 | Přečteno: 108 | Diskuse

Libuse Palkova

Globální oteplování

Odborníci se stále přou, jestli současné změny klimatu jsou přirozeným cyklem, a nebo jsou způsobeny lidskou činností. Jisté je, že probíhající globální oteplování má nepříznivý vliv na přírodu a všechny živočichy.

21.8.2017 v 21:06 | Karma článku: 8.86 | Přečteno: 244 | Diskuse

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den sedmý

Sobota, sobota, to nám končí robota. Počkat, ta skončila už včera. A nebo taky ne, miláčky plyšové a opeřené kalendář ani můj stav nezajímá, vyžadují péči neustále.

21.8.2017 v 17:15 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 211 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Zahrada plná dobromysli

Naší velkou zahradou prorůstá mnoho bylin - bršlice, kontryhel, jitrocel, pampeliška... a také dobromysl.

21.8.2017 v 15:11 | Karma článku: 10.09 | Přečteno: 184 | Diskuse

Petr Omelka

Divoká Grace O´Malley - královna Irska a pirátů...

...a také žena, o které se pějí písně, píšou romány a hrají divadelní hry. Mnozí Irové dokonce tvrdí, že Grace O ́Malley znamená samo Irsko.

21.8.2017 v 14:04 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 218 | Diskuse
Počet článků 116 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2837

Píšu teď hlavně knížky pod pseudonymem Felix Boom. Mám na kontě mj. romány Kiosek na pláži, Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon a Lepší svět. Také Kuchařku osamělého muže a společenskou studii Jak se rozvádět se ženami a přežít atd. Knížky vydávám ve vydavatelství BLINKR. Jako novinář zůstávám u fotbalu a působím v magazínu Hattrick.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.