Nezapomeňte na polibek pod rozkvetlým stromem

Před necelým týdnem jsem tu napsal blog o lásce. Jako že bychom na ni měli víc myslet, protože láska je základní vztah lidských životů. Bez lásky prostě nic není. Z hlediska čtenosti to skončilo fiaskem. Navzdory tomu, že naši milí admini můj blog vystavili pod pouták s headlinem "Zaujalo nás". Lidé radši nadávají na politiku a čtou si o tom. Ale já to nevzdávám. Na 1. máje už nemusíme chodit povinně do průvodu, takže na povinnost políbit dnes, 1. května, svou dívku, manželku, družku, prostě svou lásku, pod rozkvetlým stromem, máme více času.  

Propadl bych se hanbou, kdybych to neudělal, přestože svou ženu Kláru líbám každý den několikrát a velmi to vyhledávám na různém stupni intenzity. Zejména na tom vyšším. Jde nám to ohromně. Celé to nadáváni na politiku mám u zadku. Dokonce jsem si už s předstihem vybral i strom.

Zůstávám Čechem, vychovaným česky.

Ač bydlím v Praze již léta, tak jsem letorou stále venkovanem. Jako adolescent jsem stavěl májky před domy dívek, které jsem ve svém jinošském věku miloval. Sám jsem si došel do lesa a našel štíhlý kmen stromu, "obrobil" jsem ho, vyrobil májku a nerušeně jsem ji před okny své milované v noci vztyčil. Její rodiče mne nepronásledovali, přestože jsem neoprávněně vnikl na jejich pozemek. Pobaveně přihlíželi, jak jsem kopal jámu, policii nevolali.

Už to není. Na návsích  se  v obcích, kde tyto zvyky ještě platí, vztyčuje jedna "generální májka". Připadá mi, že už to není o lásce jednoho k druhému, jen o tradici májek. Takhle atrofuje všechno, co se týká zvyků a lásky. Snad se nedočkám doby, kdy se tohle přenese na Vánoce a bude jenom jeden strom v Praze nebo v Bruselu.

Zůstávám v lásce a její tradici, i kdyby v parlamentu měli "stojedničku" Marťani a spustili cokoliv, třeba nařídili zákaz líbání na 1. máje.