Je od nás Egypt s desítkami mrtvých na fotbale daleko? Ani ne...

Lidé občas na fotbale či při fotbale umírají. Mám na mysli diváky, kteří podlehnou infarktu a nebo jejich životy ukončí násilí nebo tragická nehoda. Co se stalo ve středu večer na stadionu klubu Al-Masrí v egyptském Port Saidu těsně po ligovém utkání s týmem Al-Ahlí však vstoupí do historie. Mělo by to varovat i Čechy. A není to malování čertů na zeď. Mnoho Egypťanů šlo ten den na stadion se prostě bavit. Nejméně 73 z nich vynesli záchranáři ven mrtvé v plastových pytlích. Večer se údaje pohybovaly mezi 73 až 104 zemřelými a zraněných bylo více než 1000. Byl to masakr. Něco podobného tu ještě nebylo, i když svět už zaznamenal co do počtu obětí větší tragédie.  

Středeční večer 1. února 2012 v Port Saidu změnil dějiny fotbalu a násilí. Poprvé v historii se totiž stalo, že lidé umírali přímo na stadionu v důsledku gladiátorského střetu dvou skupin fanoušků. Někteří na bodné či sečné rány noži a rozbitými lahvemi, další po devastujících úderech holemi a jinými předměty do hlavy a hrudníku. Další zahynuli v panice, byli ušlapáni. Ale spouštěčem byl útok fanoušků domácího Al-Masrí (jejich tým mimochodem vyhrál 3:1) na mužstvo Al-Ahlí a jeho činovníky přímo na ploše, na což reagovali příznivci hostí tím, že šli svůj tým bránit. Nic takového se nikdy přímo na stadionech nestalo.

Vyplývá to z rekapitulace dosavadních tragédií a po ní se dostaneme k poučení, které z toho vyplývá.

- V roce 1964 zahynulo na Estadio Nacional v peruánské Limě 318 diváků při utkání olympijské kvalifikace Peru - Argentina. Argentinci vedli 1:0, měli na dosah postup na OH v Tokiu, a dvě minuty před koncem rozhodčí neuznal vyrovnávací gól Peruánce Andrése Bertolottiho. Peruánské publikum bylo rozlícené a policie se rozhodla předejít násilí tím, že naházela granáty se slzným plynem na severní tribunu. Jenže východy byly z rozhodnutí pořadatelů důkladně uzavřeny zámky a v panice se 318 lidí, bez šance uniknout z tribun, udusilo, nebo bylo ušlapáno. Policejní taktika byla smrtící.

- V červnu roku 1968 zemřelo 70 lidí v tlačenici u vchodu na stadion v Buenos Aires před utkáním Boca Juniors - River Plate.

- V lednu roku 1971 bylo 66 mrtvých v Glasgowě při rvačkách před skotským derby Celtic - Rangers a po něm. Prakticky všechny násilnosti se odehrály mimo stadion.

- V únoru roku 1974 bylo v Káhiře 49 mrtvých při konfliktech před ligovým zápasem, mimo stadion. 

- V říjnu roku 1982 bylo zhruba 300 mrtvých na stadionu Spartaku Moskva před pohárovým utkáním s nizozemským Haarlemem, lidé se ušlapali na úzkém a namrzlém schodišti tribuny.

- 11. května 1985 zahynulo 56 fanoušků při požáru na stadionu v anglickém Bradfordu při utkání Bradford City - Lincoln. Domácí celek v něm slavil výhru ve III. lize. Vzplála dřevěná tribuna, 56 lidí nehodu zaplatilo životem, dalších 265 lidí bylo zraněno.

- 29. května roku 1985 bylo 39 mrtvých na bruselském stadionu Heysel před finále Poháru mistrů evropských FC Juventus Turín - FC Liverpool. Mezi fanoušky obou táborů byly potyčky a útočili hlavně příznivci Liverpoolu přes "neutrální zónu" vyhrazenou pro belgické diváky, v níž však bylo hodně Italů žijících v Belgii. Příčinou tragédie byla zřícená zeď. Stadion, starý 55 let, byl ve špatném stavu. Všech 39 obětí bylo z řad fanoušků Juventusu, dalších 600 jich bylo zraněno.

- V březnu 1988 zahynulo 93 lidí v nepálském Káthmándů na Dasarath Rangasala Stadium. Během fotbalového zápasu se sneslo krupobití s ledovými kroupami. Příčinou tragédie byla opět špatná taktika policie a rozhodnutí pořadatelů. Východy ze Západní tribuny byla uzavřené, lidé se v panice hnali na Jižní, oběti byly ušlapány.
- V dubnu 1989 (15. 4.) zahynulo 96 lidí  (766 jich bylo zraněno) při semifinále FA Cupu FC Liverpool - Nottingham Forest na Hillsborough Stadium v Sheffieldu, když se zřítila tribuna v 6. minutě utkání. Všichni postižení byli fanoušky Liverpoolu. Závěr vyšetřování zněl, že selhala policejní kontrola. Na základě této nehody byly zásadně změněny předpisy pro stavby a rekonstrukce všech fotbalových stadionů v Anglii a Skotsku.
- V říjnu roku 1996 zemřelo 80 lidí v tlačenici při mezistátním zápase Guatemala - Kostarika v Guatemala City.

- V dubnu roku 2001 zahynulo nejméně 40 lidí při tlačenici na tribuně stadionu Ellis Park v Johannesburgu během utkání jihoafrické ligy.
- V listopadu 2007 bylo nejméně 7 mrtvých a 40 zraněných v brazilském Salvadoru při utkání Bahia - Vila Nova o postup do II. ligy. Zřítilo se patro tribuny, když diváci skákáním slavili postup týmu Bahia. Stadion byl v dezolátním stavu.

Co to všechno znamená? Nic podobného jako ve středu v Port Saidu se dosud neodehrálo. Může se něco podobného odehrát znovu? A kde? A také v Čechách? Odpověď zní ano.

Egyptská společnost je frustrovaná. Zažívá šok, že její loňská jarní revoluce, která svrhla Husního Mubaraka a stála stovky životů, byla k ničemu. Mubaraka nahradili vojáci z jeho garnitury. Podle výsledku voleb, které vyhrálo Muslimské bratrstvo, ji čeká nikoliv demokracie, ale šaríja, čili islámská totalita. Vývoj je rychlý. Fotbaloví fanoušci ve společnosti, která je v krizové fázi vývoje, hledají vždy tu nejjednodušší identifikaci "s něčím", co je pro ně nejvíc srozumitelné. Fotbalový klub je ideálním symbolem, který nahrazuje "ušlechtilejší" společenskou hodnotu. Občan-fanoušek je pro svůj klub schopen udělat víc než pro svou společnost, v jejíž perspektivě tápe a nebo dostává jasně negativní signály. Stačí pár šikovných lídrů a manipulátorů a kolizní situace je na světě. Někdo v Port Saidu strhl útok fanoušků týmu Al-Masrí proti týmu Al-Ahlí, ačkoliv tu nebyl "velký důvod". Tým Al-Masrí přece vyhrál.

Egypt je od nás geograficky relativně daleko, ale z hlediska frustrace společnosti nikoliv. Česká společnost je ve stavu hluboké skepse. V českém státě se krade tak masivně, že je s podivem, že tu nějaký majetek ještě vůbec je. V krátkých periodách vyplouvají na povrch podvody při státních zakázkách v nejvyšších patrech státních správy i na regionální úrovni, případy korupce ve státní správě, justici, policii, termín justiční mafie nebo policejní gang prakticky zdomácněl. Lidé v regionech ztrácejí jakoukoliv důvěru v lokální politiky, kteří jsou propojeni s podnikateli.

Fotbal přesto zůstává přes své neduhy velkým fenoménem, jehož potenciál stát se převodníkem agresivity díky společenskému klimatu stále roste. V náladách příznivců tvrdých jader některých klubů jsou zárodky vysoké agresivity. Stačí si vzpomenout na události kolem finále Ondrášovka Cupu v Jihlavě nebo na incident při pohárovém zápase Slavia - Olomouc a máme tu za chvíli exponenciálně rostoucí model násilí. 

Nejsem prognostik. Mám rád fotbal. Ale bojím se českého Port Saidu, protože společenská frustrace stále stoupá a stačí, aby se obrátila díky nějakému impulsu dovnitř fotbalu, jako v Egyptě.