Jak jsme zavraždili český literární svět, je hanbou naší kultury

Jsem ze staré školy. Z té generace, která dokáže získávat vzdělanost tím, že něco fyzicky přečte. Nepotřebuji získávat vzdělanost z odkazů na zdroje na internetu. Už ji mám. Své vzdělání a sečtělost nabývám poctivě díky nasliněnému prstu, jenž listuje papírovými stránkami knih, stejně jako v 50. a 60. letech minulého století, byť doba pokročila. Výsledek je ten, že jsem více vzdělaný než ti, kteří nečtou, hledají odkazy na internetu, ba víc než ti, kteří si pořídili e-čtečky, na nichž není z hlediska literatury skoro nic. Nejsem zpozdilec, mám e-čtečku, internet umím nadprůměrně. Ale jsem přesvědčený o tom, že jsme v Čechách zavraždili klasický literární trh a jeho český malý vesmír, kdysi proslulý po celé Evropě. Český literární trh přestal existovat a můžeme si za to jen sami.

Postupně jsme ho zabili. Z tržního i kvalitativního hlediska. Česko je žumpou literatury celého světa, přitom kvalitní česká literatura - a my ji máme - se do světa nešíří jako v minulosti (možná tak do Slovinska či Bulharska), třeba v dobách Karla Čapka, Bohumila Hrabala či Vladimíra Párala. Český knižní trh je zejména konzumentem zahraniční literatury, stejně jako je ČR montovnou zahraničních průmyslových technologií - auta, elektronika a podobně - a spotřebitelem asijského zboží. Je to odraz celé ekonomiky.

V Čechách řádí agentury zastupující zájmy zahraničních autorů a vydavatelů. Opačným směrem neexistuje téměř nic. Ministerstvo kultury je směrem ven takřka nečinné, privátní agentury jsou účinné v nezaznamenatelném rozměru.

Český knižní trh je zahlcen sra*kami. Převážnou většinu sra*ek na domácím trhu tvoří právě zahraniční tituly, každý z nich je prodejnější než český.

Naopak zapadá řada kvalitních českých titulů buď kvůli tomu, že je:

a/zazdí vydavatel nulovým až téměř žádným marketingem, protože na českou literaturu ser*e, žije až na malé výjimky z překladových titulů. Když se prodá za dva roky 2000 výtisků titulu českého autora, tak je to bestseller. Jeho činnost postrádá mravnost.

b/nebo ho zazdí knihkupec, když titul vyprodá a už ho nikdy znovu neobjedná - proč taky, když se v ČR vydává přes 17 000 titulů ročně a nové se do obchodu jenom hrnou, pořád je co prodávat. Není důležitý autor, titul, nebo národnost knihy, ale celkový prodej. Stejně jako v případě uhlí nebo mrkve. Výjimky potvrzují pravidlo. Jeho činnost postrádá mravnost a vlastenectví, byť by mělo být tržní.

c/nebo ho zazdí distributoři, protože titul nedodají, když chce knihkupec jen pár kousků a ne valník. Není důležitý jeden titul, ale mnoho titulů distribuovaných k mnoha prodejcům. Autor je druhořadý faktor, národnost produkce rovněž. Často už nemá titul kdo dodat, vydavatel i distributor účelově zaniknou. Jejich činnost postrádá mravnost.

Autor je jenom nádeník či naiva.

Všechny tři strany se vzájemně potřebují, ale jedna se*e na druhou, přesto musejí koexistovat. Je to jako na palubě výletního parníku na moři. Všichni blijou, ale nikdo nemůže vystoupit.

Na všem je nakonec nejvíce bit autor. Zabíjí to iniciativu autorů.

Vydavatelská praxe je ve značné míře taková, že zejména v případě českých autorů mnohý vydavatel vydá titul, zaplatí zálohu, ale pak už se k ničemu nemá, i když se titul prodává 10 a více let. Nevyúčtovává autorovi prodej, nebo podvádí, vede "dvojí" evidenci. Vydavatel také mezitím zkrachuje, založí nové vydavatelství. Kdo to všechno inkasuje? Mě osobně by to zajímalo v případě několika mých knih.

Přibývá autorů, kteří si zakládají vlastní vydavateství.

Klasický český literární trh v podstatě už neexistuje a nebo je složkou mafie, která akceptuje aktuální praxi. Je obrazem pokrytectví.

Je na to lék? Není. Jedinou záchrannou kotvou je mravnost a soudní procesy, které mohou někoho dostihnout. Někoho dostihnou, protože jsem se v několika případech fakt naštval.

Český literární trh se stal hanbou české kultury. Národní cítění a mravnost nelze nahradit předpisy EU. Jsme někde, kde nelze substituovat nenahraditelné. Národní identita s evropskou integritou v případě byznysu tohoto druhu souvisí jen velmi málo.

Je však v tomto vývoji jen otázkou času, kdy čeští autoři vyřadí český trh papírových knih přestupem do sféry e-knih, v níž je elektronická spotřeba férovější. Z knihkupectví se potom stanou např. stánky rychlého občerstvení a kromě párků a hotdogů, které si tam koupíme za hotové, si v nich budeme dobíjet nové knihy do kuponových karet jako jízdné na MHD nebo kredit do mobilu.

Opravdu chceme dojít až tak daleko?