Proč se opíjím se svými syny a bratrem

Příznávám se ke značnému rodičovskému pochybení. Podařilo se mi na Boží hod vánoční sezvat do jedné společnosti většinu svých synů, svého bratra a podpořit toto setkání zcela záměrně značným množstvím kvalitního alkoholu rozličných ráží, což je celkově dost podařená kompanie. Můj bratr je už 36 let programově profesionálním světoběžníkem, jehož znalost národních povah, jazyků, politických konsekvencí, rozličných měst a vesnic i jejich památek, vynikající přehled o gastronomii v evropských šířkách a délkách, sečtělost a nadhled těžko v této zemi nachází konkurenci. Mimochodem můj bratr má zcela originální pohled na řešení problému hlavního evropského jazyka. Preferuje maďarštinu kvůli její jednoduchosti a nekonfliktnosti. Může vadit jedině Slovákům, ale věří, že tento problém lze překonat. Sám se považuje za "hungaristu II. stupně" v duchu pravidel jeho stolní společnosti, která už v podobných půtkách má leccos za sebou. 

Sami jsme ze 75% plus mínus napůl Slováci a napůl Češi, kromě toho tu máme i konsekvence na Němce, Maďary, Poláky, Jugoše a Italy. Neděláme si z toho hlavu.

Jeden můj syn pracuje v NATO v Bruselu s evropskou úřednickou definitivou, nadhled jeho veskrze české letory, kořeněný láskou k vlasti, absolutní orientací na blaho rodiny a pevné rozhodnutí v budoucnu raději nikdy nežít v Čechách, přináší zvláštní esprit do našich rodinných debat.

Na Evropu hledí nejraději z nadmořské výšky 1500 m a pokud možno výše, nebo ze Skandinávie, případně spoza polárního kruhu, neboť z těchto míst se mu jeví pohled na starokontinentální život komplexněji než z Bruselu či z Prahy. 

Můj další syn je špičkovým českým fagotistou, do něhož vyrostl z problémového dítěte, utíkajícího z domova, toulajícího se s batohem po Skotsku, Portugalsku, Ukrajině či porůznu na Balkáně, které přitom zná každé české vlakové či autobusové nádraží. Svým přehledem a scestovalostí je pravým synovcem svého strýce, mého bratra. Oplýval už na devítiletce hudební genialitou i nesmírnou vychcaností. Už ve 12 letech přišel na to, že náklady na výdaje na dárky k narozeninám svým bližním lze efektivněji než útratou z kapesného (nedostával ho příliš často) snížit tím, že složí původní skladbu, napíše ji na notový papír a jeho svitek převáže mašlí. Nyní fouká do fagotu po celé Evropě. 

Další můj syn je "IT magorem" ve světě internetových a počítačových technologií a her, jehož mysl se krájí mezi realitu, idealismus, sci-fi, Star Trek a na náš svět hledí se zvláštním úkosem. Moje dcera je zcela realistická lékárnice, jejíž názorovou distinkcí je rodina se dvěmi malými dětmi a eliminace všech rušivých vlivů vůči této její sféře.

Atakdále.

Proč o tom takto? Prostě toho společně dáme hodně dohromady.

Jsem hrdý na svou rodinu. Je to nejen emocionálně, ale i kapacitně velmi dobrý materiál, mimo jiné i k tomu, jak hodnotit svůj život šéfa rodinného klanu.

V noci z 25. na 26. prosince jsme toho vypili strašně. Pominu-li důvod, že se to stává v tomto složení zřídka, tak mi dohled nad pitím alkoholu svých nejbližších připadl jako velmi konstruktivní. V debatě létaly jiskry. Probrali jsme chudé, bohaté, domácí politiku, Evropskou unii, euro, dobročinnou i zločinnou roli charitativních organizací, výhrady k mým knihám, historky z našich cest. V tomto segmentu jsem se i já mohl zapojit, neboť jsem si také něco odcestoval. Mou největší slabinou je Albánie, kde jsem byl jenom dva dny. Probrali jsme kouření trávy v pubertě a o něco později, záškoláctví, mé různé manželky atd.

Jelikož toho můžeme dát hodně dohromady, tak lehce zvítězil názor, že v tomto státě nemá cenu dále žít. Rozumíme lékařům, kteří jsou platově v korelaci vzdělání-význam profese-kvalifikace-plat outsidery elity společnosti, v níž vládnou tuneláři s devítiletkou, rozumíme vědcům, kteří unikají do ciziny za oceněním svého potenciálu, nerozumíme úředníkům státní správy, policistům a dalším státním zaměstnancům, kteří s menším vzděláním a vyššími pravomocemi pobírají větší platy a kasírují prebendy, které lze nazývat provizemi či úplatky. Největším oponentem byl můj  bratr, ten největší a nejsetrvalejší světoběžník, nejzkušenější a nejprotřelejší borec světem (je i ve svých 55 letech stále svobodný), který tvrdošíjně preferuje lidské vztahy před výdělkem. "Já chci dál žít v České Lípě se svými kamarády. Mám tam nejlepší kámoše a nejlíp mi tam jde kulečník, mám tam nejvíc zábavy," pravil zarputile můj bratr. On ví, co říká, ale on je šťastnější než my ostatní.

Přiznávám se, že opíjet se se svými syny a s mým bratrem mi činí velké potěšení, jakkoliv je to z morálního či zdravotního hlediska neušlechtilé, neboť v tomto potenciálu, v této velmi minimální komunitě, nacházím největší kvalifikovanou reflexi vůči svému životu a názorech na své další počínání. Má to jeden nesmírně pozitivní rys. I když si říkáme vole, tak si nelžeme.