Zajimave, skoda. ze jste si musel rypnout do prezidenta Benese.

Dekuju.

Není to tak dávno, co jsem četl článek, kde byla uvedena i jména agentů NKVD, kteří ho vyhodili z okna. Tak co se pořád řeší.

Řeší se to oprávněně, protože pokud se nepletu, onen článek vycházel ze vzpomínek jedné bývalé sovětské agentky (mezitím již zesnulé), které to zas kdysi vyprávěl jiný agent. Potvrdit/vyvrátit tuto verzi můžou...ruské archivy

přesně tak...mám pocit, že jsem někde četla , jak tuším ruského surrealistu Daniila Charmse odvedli do vězení kdysi jen v trepkách,sebrali ho prostě tak, jak člověka překvapili... to se nečeká na převlečení... Jan Masaryk měl v sobě tíhu mocné gramáže osobnosti otce a jistý vzdor, ale noblesa se zkrátka dědí skoro stoprocentně tak bravurně, že až do svého skonání...děkuju za článek. Pan prezident hledá to, co nemá. Ale neotvírá to, co by otevřít měl, plácá.li si játra rád o tom, co kdy kdo kdo jak.

Karma.

A poděkování.

Karma!

Jsem na tom podobně, pane Skramlíku... co se týká historie naší země, ale i soustavného čtení...

Můj pohled na Jana Masaryka zásadním způsobem ovlivnily dvě knihy. Tou první byly Paměti Prokopa Drtiny, které napsal až na sklonku života. Myslím ale, že to byl samizdat a nevím, jestli u nás vyšly.

Tou druhou je Jan Masaryk - pravdivý příběh, jehož autoři Pavel Kosatík a historik Michal Kolář vycházeli z dosud neznámých archivních dokumentů.

Domnívám se, že Jan Masaryk byl rozporuplná osobnost...

Knihu od Kosatíka jsem teď dočetl a tak, jak J. M. autoři popisují, bych sebevraždu nevylučoval. Myslím si, že když člověk dojde po dlouhých úvahách k rozhodnutí, ukončit sebevraždou život, jen těžko bude relativně tělesně zdravý jedinec v rozpoložení, ve kterém mu bude záležet, jak bude po smrti vypadat. Pokud by uvažoval rozumně, jak se píše, oblékl se do svátečního a střelil se do srdce, tak by sebevraždu, jako formu řešení svízelné situace, především zavrhnul. Komunistům se účast Jana Masaryka ve vládě náramně hodila a těžko uvěřit, že by ho zlikvidovali dřív, než mohl dát svou prací na MZV k tomu příčinu.

Ale politická závěť tam byla, tzv. Dopis Stalinovi.

O tom se vedlo hodně sporů, k tomu máme i nové svědectví Vilibalda Hofmanna; ale i k této otázce by otevření ruských archivů pomohlo.

Hezké, ale jak vysvětlíte, že Jan Zábrana si zapsal až na sklonku svého života zážitek ve svém deníku, že potkal Jana Masaryka v r. 1954 se psem na ranní procházce v Praze. Mně z toho vyplývá, že to nebylo tělo Jana Masaryka, které nám ukazují na různých fotografiích.

A propos, kam zmizel pes, kterého dostal Jan Masaryk tak měsíc před svým zmizením, o jehož existenci asi Zábrana nemohl nic vědět. Samozřejmě kdyby to byla sebevražda, tak by asi ten pes vyl u svého pána.

Pane Řezníku, zase ty vaše fantasmagorie...

Motiv?