Prožíváme stav revovulace, ovulace před revolucí

Mám pocit, že aspoň na nějakou přechodnou dobu nastal v české společnosti stav revovulace. To je situace, v níž nastává ovulace revoluce. Jsem autorem tohoto termínu.

Různá skládání slov jsou pro muže pera totéž jako hra s Rubikovou kostkou. Ale většinou se to chytí. Vysvětlím.

Během vzepětí kolem oslav 30. výročí znovunabytí svobody a demokracie 17. listopadu vznikla nikoliv biologická, nýbrž mentální ovulace. Mozky mnoha občanů nabídly touhu po nějaké pozitivní změně, což bych označil jako ženskou alternativu ovulace ke směru k novému životu. Po nové revoluci či zrychlené evoluci, lepším tempu demokracie, svobody, nárůstu životního standardu. Prostě po zlepšení. Lidi už začaly otravovat ty ustrnulé zrůžovělé třesky-plesky z prominentních řečnišť.

Je obecně mnoho způsobů, jak změnit poměry ve své zemi. Všelidovou rebelií, defenestrací, občanskou neposlušností, krvavou lidovou vzpourou, vojenským převratem, partyzánským tažením a la Fidel Castro, intervencí spřátelené mocnosti, zvacím dopisem, revolucí s barikádami v ulicích s přepadáním policejních stanic a kasáren a kořistěním zbraní a munice, občanskou válkou, osvobozeneckým bojem, intrikami na politické scéně a podobně. Dokonce i demokratickými volbami. Politologové to umějí vymezit mnohem lépe.

PROKLETÍ SAMETU

Češi si však na sebe ušili po různých dějinných experimentech specifickou cestu demokratických změn s jemným lidovým nátlakem, jemuž se začalo říkat sametová revoluce. Ale ta, jak se ukazuje po 30 letech, už příliš nefunguje, i když výsledky byly zpočátku ohromné. Komunistický režim se v roce 1989 položil za dva týdny, protože „něžné revoluci“ z čistě komoušského pohledu čelila banda Husákovských srabů s máslem na hlavě a podělala se rychleji než dítě ze zkaženého jogurtu. Možná i proto, že koncept transferu moci byl jaksi podivně predikován.

VÝBORNÁ OBČANSKÁ BILANCE 2019

Za 30 let jsme se však ze sametové revoluce vyp*děli a začíná docházet i toaletní papír. Přesto byla občanská atmosféra roku 2019 skvělá. Díky iniciativě Milion chvilek se včetně 16. listopadu odehrála série nejmasovějších protirežimních demonstrací od roku 1989, lidé i obecně protestovali peticemi a místními referendy proti situacím v dopravě, životním prostředí, proti klimatickým změnám, proti poměrům v zastupitelstvu svých obcí, proti výstavbám/nevýstavbám, politice v dotacích a podobně. Zájem uvědomělých občanů na správě věcí veřejných byl vzorně, deklarativně a pořádkumilovně projeven. Nikdo neskončil v base, demokracie ještě funguje. Ale přestává se jí dostávat výsledků.

NAŠTĚSTÍ NEJSME V HOKGKONGU

Kdyby ovšem měli čeští demonstranti stejnou letoru jako hongkongská omladina, která bojuje už půl roku s velkými čínskými riziky, tak by další demonstrace ústily před Strakovkou a před Thunovským palácem ve Sněmovní č. 4 a končily by nahoře u Hradu.

Stačila by jedna rána obuškem...

NA PRŮSER JE ZADĚLÁNO

Na nějaký budoucí průšvih bylo však v roce 2019 spolehlivě zaděláno a přijde v roce 2020. Spoléhám na metodu odhadu z léta1988 po událostech v Polsku, potvrzenou na jaře 1989. V roce 1988 byl vyplašený a paranoidní Gustáv Husák ještě schopen kromě policie nasadit, armádu, milice a zavolat do Milovic Sovětům. V roce 1989 na to také myslel, ale zaklapl to, protože by musel jednat přes vůli Gorbačova.

REVOVULACE NASTARTOVALA

OK, lidé si letos zaskandovali, zařečnili, zazpívali, zatleskali a šli domů. Pár sametových úprav se odehrálo, pravda. Jenže existuje stav velké občanské nespokojenosti, a to je trochu vyšší rozměr než půtky o nějaké obchvaty a klimatické stávky. Každá vláda má potíže s nespokojenci, to je normální. Lidi např. neohromí vládní šerm o minimální mzdu ve výši 15 000 korun, když k důstojné existenci potřebují trojnásobný příjem z normální práce nebo dvojnásobnou penzi. To je jen hra pro blbečky. A podobně.

Stav revovulace do Vánoc spolehlivě dočasně expiruje během nákupní horečky. Než se tak stane a než utratíme v obchodech všechny peníze, můžeme o tom chvíli přemýšlet. Je to žádoucí a má to souvislost, neboť po Vánocích budeme mít peněz citelně méně. Nebudeme se mít totiž na rozdíl od všech proklamací, jak naše ekonomika skvěle roste a nikdy jsme se neměli tak dobře jako letos, víc peněz. Naopak reálně méně, protože růst ekonomiky zpomaluje (to není z mé hlavy), inflace naroste, růst spotřebitelských cen už nyní dosahuje tempa, které ani oficiální statistiky nezachycují. U některých potravin to dělá dokonce 20 až 50% v rozkmitu dvou až tří měsíců. Zvyšují se ceny energií, bydlení a tak dále.

Jenže co funguje opravdu mizerně, je nastavení demokratického systému. To už asi každý chápe.

CHYBA NASTAVENÍ, VŠICHNI TO VÍME

Nefunguje to u nás tak, jako třeba v téměř nenáviděné Americe s přísně vyvažovanou dělbou moci, kde je systém důležitější než osoby. Když je někdo zvolen prezidentem, tak není prezidentem demokratů nebo republikánů. Musí být prezidentem všech Američanů. Když udělá nějakou botu, tak to pěkně slízne. Když je někdo z jeho administrativy nachytán na nějaké nepravosti, tak rezignuje. Bez dlouhých keců. Kongresman či senátor zabalí mandát, stejně jako guvernér a tak to jde směrem dolů až k místně přímo voleným soudcům, starostům nebo šerifům (pravda, každý z amerických států má vlastní systém). Všichni skládají nějaké účty. Musejí být opravdu dobří, aby obstáli. V Británii je jiný modus operandi, ale funguje přesně jako stroj, nedotknutelná je jen královna. A vůle občanů je totéž co zákon po celý čas volebního období.

VOLBY JAKO FALEŠNÉ ZAKLÍNADLO

Česká demokracie však končí opuštěním volební místnosti. A zvolení si pak mohou dělat čtyři nebo pět let, co chtějí. V Česku se účty neskládají. Hádají se, častují se invektivami, mnohdy osobními, čachrují v zákulisí i ve sněmovně s kapitolami státního rozpočtu, dotacemi, lobbují. Jen kšeftují napříč politickým spektrem. Kasírují. Znám poslance, kteří si postavili baráky za 10 milionů, na které by nenašetřili ani za dvě volební období. Když se podíváte na jejich seznam, tak zjistíte, že 70% z nich vůbec neznáte. I když zastupovali váš region. Neskládají účty. Včetně prezidenta, který je v iniciativě dělat si co chce, absolutně na špici.

VOLIČ NENÍ OVCE

Demokratické volby jsou falešným zaklínadlem na několik let. To je asi nutné v budoucnu explicitně zrušit. Volič je pak jako ovce. Přitom je to však jen začátek. Další vůle voliče nyní patrně v tomto státě neváží víc než gramáž volebního lístku. Přitom právě jí by měla demokratická správa věcí veřejných pokračovat.

Demagogie předsedy KSČM soudruha Filipa, že občané musejí respektovat výsledek demokratických voleb, je debilní. Občan nemusí. Jen může, pokud chce. A také může své rozhodnutí změnit, když se věci mění bez jeho vůle. A smí to dát veřejně najevo. Filip používá typickou komunistickou rétoriku. Jenže v případě komunistů platí - co slovo, to lež, čin, to zločin. Filip je prostě z tohoto hlediska stalinský komouš. I Stalin a Hitler byli demokraticky zvoleni. Té volbě chyběly jen drobnosti: demokracie, mravnost, čest.

Osobně jsem přesvědčen, že budoucnost české politické scény není v souboji mezi pravicí a levicí, středem, levostředem, pravostředem či populismem, ale konsensus v likvidaci komunismu v jeho základu. Dělá se svými pozůstatky v české politice jedině bordel. Volič také může přijít před adresu Politických vězňů č. 9, Praha 1 (velmi příznačný název, jen co je pravda) a žádat vyhnání komunistů z tohoto baráku. Bylo by to jeho svaté právo. V demokracii proti tomu nelze říct ani popel. Měřítkem, jediným, je jen slušnost a mravnost. Komunisté vyhnali z rodinných domů, rodinných podniků, usedlostí, sídel drobných firem statisíce lidí.

JENŽE...

Je sice hezké, že volič může projevit vůli na nějakém shromáždění, protestní demonstraci. Na mítincích Milionu chvilek může být třeba půl milionu lidí proti Miloši Zemanovi, Andreji Babišovi nebo Marii Benešové a nebude to nic platné. Je pěkné, že je vyzývají k demisi a mluví hlavně o tom, co nechtějí. Musejí však v demokratickém pořádku převálcovat vládnoucí politickou garnituru ve volbách. To platí i o jiných politických subjektech. Čili mluvit o tom, co chtějí, vytvořit platformu pro volby, najít si silné osobnosti, stanovit si přesvědčivý program a jít do boje. Z druhé strany - když už jsme po 17. listopadu 1989 nerozpustili komunisty, tak dneska je lze také těžko převálcovat. Lze to také jen ve volbách. Tedy je ignorovat, zamávat jim ze dveří sněmovny a nechat vymřít. Škody už nadělali komunisté od roku 1945 dost. Zbyly po nich hřbitovy a zničené osudy. I to je vůle voličů.

TVRDÝ OŘÍŠEK

Jóó, pokud mají voliči něco proti hnutí ANO s přibližně 30% volebních preferencí, tak to je těžší oříšek.

Pohybujeme se zcela v realitě.

ANO má podporu krachující ČSSD, zákulisní backing od KSČM. Inu, to je celkem na ho*no, velmi vratká situace. Musí to řešit. Kdo bude takový „Jura“ a převálcuje u ANO v atmosféře konkurence ostatní lepší nabídkou? O podporu ČSSD a KSČM v příštích volbách přijde, protože se nejspíš do parlamentu ani nedostanou. Či jen velmi minoritně. Fialově ODS chybí do předpokládaného výsledku ANO nějakých 16 až 18%, má koaliční potenciál, ale nikoliv akční progres, odhodlání a koule. Chybí jí drajv. Bude dělat brikule. Piráti s 16 až 18% preferencí budou machrovat do poslední chvíle, ale nepřipojí se, chtějí být opoziční. Státní příspěvek za volební úspěch jim stačí na uživení partaje. Piráti nesou znaky typického sponzorovaného projektu ze zahraničí.

Na kreativní roli v koaličním řízení státu nemají.

SPD s podporou nějakých 8% nemá odborný potenciál, je to hlavně fanclub Tomia Okamury. KDU-ČSL a TOP 09 jsou na úrovni volitelnosti KSČM

Hnutí ANO zbývají ke spojenectví jen minoritní volební formace, především STAN, kde jsou fachmani na řízení odborných otázek ve správě státu, resp. regionů a obcí.

Myšlenka revovulace bude mít nepochybně vývoj, protože současný společenský vývoj je v patu a něco se musí stát. Majoritu ANO přijímá menšina, ale rozšíření jejího projektu by přijala většina, kdyby byla méně konfrontační a méně spojená apriorně s osobou Andreje Babiše. To je realita, nechť se to panu Babišovi líbí či nikoliv. On je zajisté „tatíček-stvořitel“, jenže nikoliv spasitel. K tomuto tvrzení je hlavní důvod tento: až budou mít občané České republiky životní úroveň na levelu průměru EU, pak bude uznáno ANO a Andrej Babiš jako stvořitelé nového věku v zemích východní Evropy. Ještě se to nikomu nepovedlo!

Princip revovulace zatím platí pro případ, když dojde k fatálně úspěšnému porodu.