Úterý 25. února 2020, svátek má Liliana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 25. února 2020 Liliana

KLI-KLI: norská admirálka, klimatická krize a klimakterium

19. 01. 2020 10:59:34
Klimatická krize, klimakterium a jmenování norské viceadmirálky do Vojenského výboru NATO jsou na první pohled nesouvisející témata. Myslím si něco jiného.

Fakt, že někteří čeští politici pronášejí do veřejného prostoru nesmysly, už mne přestal udivovat, neboť je to běžný jev. Ale že už se pitomosti veřejně valí celou Evropou, mne nemile zmátlo.

Předně ujasním tři věci:

Nemíním zaprvé navodit genderové téma tím, že norská viceadmirálka Louise Kathrine Dedichen je žena ve věku 55 let, a vůbec nemám v úmyslu řešit, jak je na tom s menopauzou, čili klimakteriem. To s tím nesouvisí. Dedichenová je především voják, a ten by měl spíše kompetentně konat a nikoliv při svém jmenování plácat hlouposti. Ale to ať si vyřeší v „přegenderovaném“ Norsku. NATO není genderový spolek, ani klub počítačových hráčů, ani sdružení pro ochranu klimatu. Je to organizace tvrdých ranařů, zodpovědná za vojenskou obranu euroatlantického prostoru, i když se sama prezentuje jako politická, nikoliv vojenská.

Poznámka: paní Dedichenová pronesla (snažím se korektně parafázovat), že bude jen lépe, bude-li ve vedení NATO více žen, že to alianci jenom posílí. Také řekla, že se chce věnovat i klimatickým změnám v souvislosti s působením ozbrojených sil, neboť norská armáda už takové úkoly jménem občanské společnosti řeší, což se může vztahovat na další země. Věřím v souhlas většiny čtenářů, že genderová a klimatická problematika do světa armád a válek nepatří. I přes ty nejtvrdší výhrady militantních amazonek svobodu a území vždy ubránila schopnost strategického uvažování mužů a tekoucí krev mužů pod jejich velením. Je to stejná paralela, jako že muž umí dát tvrdší ránu pěstí a umí mnohem lépe zkomponovat hudbu pro symfonický orchestr s 38 nástrojovými party (i to je druh strategie). To je stará vesta. Ženy to nerady slyší. Klima je už úplně mimo.

Ani paní Dedichenová nemůže doufat, že před jakoukoliv akcí NATO mimo území Aliance budou nejdřív vybudovány dobíjecí stanice pro tanky a jiná bojová vozidla s hybridním pohonem, drony a další prostředky bojové síly. Může doufat ve vybudování elektrohybridní infrastrury leda tak v Norsku pro lokální cvičení, ale v syrské či íránské poušti nikoliv. Tam rozhoduje jenom nafta a hrubá síla.

Zadruhé je otázka klimatických změn předmětem, jichž se chápou především „zelení“ politici a již daleko méně vědci. Politici spekulují se svým vlivem, mocí, časový rozměr jejich ambicí je určen jen jisté části trvání jejich fyzického spektra. Dejme tomu na 40 až 50 let maximálně. Snaží se vycucat z tohoto období maximum, i kdyby mělo trvat jen jedno volební období (i tak je to za slušné prachy), přitom problematice klimatických změn obvykle vůbec nerozumí. Toto období je většinou delší než průměrné rozpětí doby ženského klimakteria (obvykle mezi 45 až 55 let věku), v nichž bývají ženy snesitelné méně než obvykle.

Poznámka: Na druhé straně vědci v ústraní celý svůj aktivní vědecký život bádají, měří, sbírají data, počítají, vyhodnocují, kombinují konstanty a proměnné. A ti vědí, že politici i veřejnost vycházejí především ze skutečností, že průměrná teplota na Zemi se zvýšila za 150 let od předindustriálního období do dneška o 1,5°C, za 20 let může stoupnout na 2,0°C. A to z globálního hlediska. Vědí, že ubývá rychleji led v Arktidě, zatímco v okolí Antarktidy přibývá. Vědí, že oceánská teplota narůstá rychleji než pevninská, přičemž globál není lokál, v různých pevninských i oceánských oblastech se hodnoty liší. Např. podle Českého hydrometeorologického ústavu u nás vzrostla průměrná teplota na našem území za celé 20. století o 1,1 až 1,3°C. Čili méně. Vědí, že klimatické změny mají velkou setrvačnost, trvající více než 100 let. Vědí, že změna klimatu není jen o CO2 a dalších skleníkových plynech, ale i o dalších ukazatelích, například astronomických, v nichž bylo změřeno, že odchylky dráhy a úhlů při obíhání Slunce Zemí mají relativní výsledky za 50 000 let. Vědí, že při změnách klimatu hrají dlouhodobou roli vliv fyzikální, chemické i biologické procesy. Jsou si vědomi antropogenního vlivu. Nepotřebují rady politiků.

A tedy zatřetí: klimakterium u žen způsobuje, že jakkoliv jsou ve svazku s muži celý život často nesnesitelné, tak problémy překlenuje láska. Často úspěšně. V klimakterickém věku žen jsou dámy nesnesitelné daleko více. Vybočují z rámce tolerance lásky. Mají výkyvy nálady, návaly do hlavy, horka, pocení, dochází k fyziologickým a biochemickým změnám, nastávají problémy s menstruací, nechuť k intimnímu životu (prostě neš*kají), podrážděnost, poruchy spánku, atrofují funkce vaječníků, tvorba estrogenů a progesteronů klesá. Deficit vody v pokožce narůstá, což podporuje tvorbu vrásek, pokožka více stárne, není výjimkou ani sklon k nadváze, močové inkontinenci, hrozí i vyšší riziko osteoporézy, kardiovaskulárních chorob, prohlubuje se psychická krize. Jsou zcela nepřístupné dialogu typu: Lásko, o čem vlastně mezi námi jde? Můžeme si promluvit? Nic...

Dáma obvykle nemá náladu na debatu. Tím to vlastně hasne. Muži reagují smutně, zkroušeně. Doufají, že se jejich láska vzpamatuje. Čekají. Často marně, vztah končí po dvaceti i po pěti letech nevratným krachem. Často kvůli fatální změně psychiky ženy a rezignace muže. Ale prý když to přejde, tak to zase nějak jde, což však nemůžu kvalifikovaně posoudit, když jsem se se všemi manželkami rozvedl během jejich klimaktéria.

Tedy začtvrté: ambice a politika rozdělují

Strana zelených

Základem existence lidstva je rodina, soužití muže a ženy, vedoucí k pokolení, sociální soužití se společenstvím. Vstup politiky do rodiny však může rozbít všechno. Zejména dojde-li k rozdílům v ambicích. Teď možná trochu odbočím a vzpomenu si na období kolem let 1989 až 1990. Mám disidentskou minulost. Byla spíš hnusná, prolezlá StB, a já to věděl. A jsem na tu změkčilou „zelenost“ alergický.

Dedichenová je zelená jako brčál! A to se mi v armádě nelíbí! Je to zelená politická figura, která nikdy nenařídí svému vojákovi, aby napálil do nepřítele bez váhání dvě dávky nebo mu nabořil bodák do žeber. Ostatně norská armáda je zvláštní. Platí zásada „degendarizace“ armády, branná povinnost je stejná pro muže i ženy, bydlí ve stejných pokojích bez rozdílu pohlaví a „kámen šuká cihlu“.

Strana zelených, kadlub marnosti

Koncem listopadu 1989 mě požádal Mikuláš Tomin, otec pozdější ministryně práce a sociálních věcí Michaely Tominové-Marksové, můj starý brach, později ve dvou obdobích ředitel GIBS, generální inspekce bezpečnostních sborů, abych přišel k zakládání tzv. Zelené alternativy. Jednání se odehrávala v jeho bytě v Praze 3 (Míšu Tominovou jsem znal jako malou holku). Měla to být partaj v opozici proti Straně zelených, kterou organizovala už od září roku 1989 KSČ ve stavu jakési politické existenciální nouze. Uvěřil jsem mu, měl jsem k „zeleným“ slabost kvůli ochraně životního prostředí, velmi jsem té myšlence fandil. Nakonec jsem byl za úplného idiota.

Zelení, Zelení...

V únoru 1990 jsem zjistil, že mám jet 17. února 1990 na „slučovací“ sjezd Zelené alternativy a „ex“komunistické Strany zelených do Brna. Úplně jsem to nechápal, ale byl jsem předtím tzv. Celostátní radou Zelených, jíž jsem byl členem, jmenován šéfredaktorem čtrnáctideníku Zelení. Ten časopis jsem stvořil koncepčně, graficky, obsahově a už vycházel. Jeho typickou tváří bylo, že na jeho titulní straně vycházely kresby a koláže skvělého umělce a kreslíře Emila Šourka, který byl mj. vzděláním vodohospodář s titulem inženýra z VŠZ v Suchdole.

Do svého žigulíku jsem nacpal šest lidí ze Zelené alternativy, vzniklé po rakouském vzoru. A jeli jsme do Brna. S velkou nadějí. Tomin, Dejmal, Kužvart, Moldan atd. však zcela uprchli. Byla to naprostá katastrofa. Odjel jsem domů sám se svou asistentkou. K 1. 4. 1990 jsem se funkce šéfredaktora vzdal. Tím jsem v politice skončil. Odevzdal jsem prosperující časopis zvolenému předsedovi sloučené Strany Zelených MUDr. Janu Ječmínkovi se ziskem 600 000 Kč, protože strana byla naprosto neschopná. Nemělo to cenu. Partaj nedokázala uzavírat smlouvy, řešit problémy a platby s tiskárnou, distribucí, placením zaměstnanců, jejich sociálním a zdravotním pojištěním, placením daní, provozních nákladů atd. To bylo na kriminál, šel jsem od toho.

Lídři si však už rozdělovali ministerstva, prostě „holaj-solaj“, protože podle agenturních prognóz měli šanci uspět ve volbách v červnu 1990 v rozpětí 12 až 18 procent. Nic jiného je nezajímalo. Oslavně v euforii chlastali. Marně jsem varoval a žádal předsedu strany Ječmínka, že to takhle nejde, o nějaká prohlášení pro stránky časopisu, o kampaň, informace o dění ve straně, mítincích, předvolebních shromážděních atd. Nic! Nula... Doslova na to s*ali. Měli to za „hotové“.

Ve třech lidech jsme vymýšleli obsah časopisu. Všechno jsme nějak napsali... Za půl roku zanícené práce (já byl v té době také šéfem sportovního oddělení Lidových novin) jsme nedostali ani korunu. Všichni si byli jistí svou věcí, že projdou do parlamentu. Jenže nakonec skončili pod pětiprocentní hranicí volitelnosti. BENG! Co si vzpomínám, tak v tehdejším vedení české strany Zelených byli i lidé, kteří o zelené politice nevěděli vůbec nic, jenom cítili příležitost se v politice prosadit. Nerozeznali holicí strojek od atomového reaktoru. Mezi lídry byli i lidé, jako např. jeden lakýrník balkánského původu, který se dřív pohyboval v polosvětě veksláků, šlapek a pasáků.

Inu, proč o tom všem...

Zelené hnutí, zabývající se ekologickou problematikou, šetrností k životnímu prostředí, mobilizující veřejnost k boji proti bilanci CO2 v ovzduší, proti akademickému výpočtu skleníkových plynů v atmosféře, mělo tehdy velice málo reálných styčných bodů. Má ho i dodnes. Prvním je, že o tom všem skoro nic nevědí; druhým je mobilizační PR kampaň rodičů Grety Thunbergové, která vydělává obrovské marketingové prachy. Třetím je oblbování veřejnosti. Právě to oblbování má velkou tradici i v Česku.

KLI-KLI efekt

Jen shrnuji. Je to efekt, který spojuje pojem klimatická změna s pojmem klimakterium. Zcela triviálně. Klimatické změny se přes různé premisy futurologů, katastrofologů i seriózních vědců odehrávají v řádu stovek až desítek tisíců let. Změny v lidských životech se odehrávají v řádu desítek let. V případě žen je kariérně legitimní údobí zhruba 50 let života a v jedné z těchto desítek se vyskytuje epizoda nazývaná klimakterium. Fyzicky se to však obyvatel Česka v aktuální době netýká.

Ta však nikterak nevylučuje tvůrčí potenciál, byť má jisté nedostatky vyplývající z fyziologického zdravotního stavu. V případě mužů s politickými a společenskými ambicemi by však stejný potenciál měl trvat několik desítek let bez přerušení menopauzou. Čili s náskokem 10 let. Jsou však výjimky.

Jako spořádaný občan EU bych řekl: Greto Thunbergová, vrať se do školy; Louise Dedichen: drž klapačku.

Autor: Pavel Skramlík | neděle 19.1.2020 10:59 | karma článku: 32.02 | přečteno: 966x

Další články blogera

Pavel Skramlík

Hippies a pravidla politické korektnosti

Rovnal jsem trochu knihovnu a vzal jsem do ruky obrazovou knihu o Rolling Stones, kterou jsem v roce 2017 redigoval. Napadlo mne srovnání 60. a 70. let, co znamenaly pro lidi, ve srovnání s lety 2000 až 2020.

6.2.2020 v 9:33 | Karma článku: 20.26 | Přečteno: 458 | Diskuse

Pavel Skramlík

Krym po šesti letech... Česko by mělo hledat novou šanci!

Vyznávám blogy založené na faktech a dobrém analytickém úsudku. Nikoliv na pindech o pocitech a dohadech. Teď je to Krym, od jehož anexe Ruskem na úkor Ukrajiny uběhne zakrátko šest let.

30.1.2020 v 8:00 | Karma článku: 19.95 | Přečteno: 1021 | Diskuse

Pavel Skramlík

Smekám před noblesou zedníka Gruntoráda vůči prof. Válkové

Byl jsem nečekaně příjemně – byť to zní paradoxně – překvapen průběhem nové společensko-politické kauzy, týkající se kandidatury Heleny Válkové na post ombudsmanky po paní Šabatové.

11.1.2020 v 11:19 | Karma článku: 48.02 | Přečteno: 18076 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Lubomír Stejskal

K odchodu Husního Mubaraka

Vzpomínám si na tu chvíli, jako by to bylo bylo dnes. Sobota 2. června 2012 dopoledne. Čekali jsme v hotelovém pokoji v egyptské Safaze na odjezd na letiště a v televizi sledovali vynesení rozsudku nad Mubarakem.

25.2.2020 v 19:49 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jan Dvořák

Vyjížďka tramvají v den, který býval nejvýznamnějším

Pětadvacátého února má jmeniny Liliana. Na paní, slečny i holčičky tohoto hezkého květinového jména blízcí a přátelé jistě nezapomněli. Bývaly doby, kdy ono datum bylo připomínáno všem,horem dolem. Ne však ve spojitosti s Lianou.

25.2.2020 v 19:41 | Karma článku: 6.30 | Přečteno: 106 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunisté pojmenovávali ulice po zločincích

Je to tak soudružko Konečná, nechápu, co komu vyčítáte, když sami jste jednali daleko hůř než současné pražské vedení. Boris Němcov není kontroverzní a nevadí, zato jména veřejných prostranství po masových vrazích jsou chucpe.

25.2.2020 v 18:44 | Karma článku: 25.77 | Přečteno: 460 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Švýcarsko redukuje počet lékařů

Přes obavy z koronaviru - Švýcarsko má právě nyní největší obavy z vývoje v Itálii - tato země vytrvale optimalizuje počet lékařů, bere to jako odpovědnost vůči daňovým poplatníkům a pojištěncům.

25.2.2020 v 18:26 | Karma článku: 8.92 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jiří Turner

Trikoloravirus

Mizerné volební preference Trikolory pro mě nejsou překvapivé. Smysl této strany chápu pouze jako vyjádření touhy po politické kariéře, která je obecnou příčinou roztříštěnosti politického spektra, což vnímám jako jasné negativum.

25.2.2020 v 17:11 | Karma článku: 24.34 | Přečteno: 2031 | Diskuse
Počet článků 136 Celková karma 32.90 Průměrná čtenost 2798

Jsem aktivním penzistou. Byl jsem od roku 1970 novinářem, zejména sportovním, ve velkých denících a časopisech. Mým oborem byl především fotbal. Díky tomu jsem sjezdil celý svět. Nyní píšu hlavně knížky pod pseudonymem Felix Boom (ten jsem si zvolil v roce 2010). Mám na kontě asi 25 knih, mj. romány Kiosek na pláži, Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon, Lepší svět, Plán umírání, ale také sbírku poezie, ryzí Kuchařku osamělého muže a společenskou studii Jak se rozvádět se ženami a přežít. O romány se zajímají filmové produkce. Mou poslední knihou je v roce 2019 titul Špatný princip státu (s podtitulem Rozkradený ráj demokracie). Knížky vydávám ve vydavatelství BLINKR a prodávám je u velkodistributorů i na svém e-shopu www.blinkr-eshop.com. Občas rediguji nové knihy jiné vydavatele a bavím se natáčením videa a střihem pro můj kanál BLINKR Felix Boom na youtube. Mám dvě hlavní zásady: 1/ Rozhodující je výsledek; 2/ Zaměř se hlavně na svůj výkon.

 

Najdete na iDNES.cz