Pátek 6. prosince 2019, svátek má Mikuláš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

Vovko, už to s tím Masarykem vybal

13. 11. 2019 9:21:21
Vždy jsem se hodně zabýval historií Československa a České republiky. Moc mě to baví. Vždycky mi velmi vadil případ úmrtí ministra zahraničních věcí Československé republiky Jana Masaryka, syna T. G. Masaryka.

Jan Masaryk, syn "tatíčka Československa", údajně v noci z 9. na 10. března 1948 ve věku 61 let, pár dnů po únorovém komunistickém převratu, který ovlivnil osud Československa na dalších 40 let, spáchal údajně sebevraždu skokem z 5. patra Černínského paláce, kde měl služební byt. Zjistil jsem ze zpravodajských serverů, že vyšetřování jeho smrti bylo v září roku 2019 opět otevřeno podáním plzeňského státního zástupce, který zvážil poznatky dvou vědců, kteří fyzikálními a metrickými údaji svého výzkumu přinesli nové podněty k otevření případu.

Masaryk by nespáchal podřadnou sebevraždu

Předně řečeno: velmi málokdo věřil tomu, že Jan Masaryk spáchal tzv. sebevraždu dobrovolně. Vůbec mě udivilo, že tento případ byl vůbec znovu otevřen. Naposledy byl uzavřen v roce 2003 jako vražda za neobjasněných okolností, provedená neznámým pachatelem.

Poskytnu k tomu jeden osobní zážitek, starý 50 let.

Jako student I. ročníku FSVP UK (dnes Fakulta sociálních věd UK) jsem si šel v r. 1969 na Ministerstvo zahraničí pro zápočet z předmětu novinář ve společnosti. Naším vyučujícím byl totiž pan Dobromil Ječný, autor skvělé knížky Brevíř moderního člověka, úžasný muž, několikanásobný velvyslanec, který v té době pracoval v Černínském paláci jako šéf diplomatického protokolu. Měl rád své studenty a my jsme ho milovali. On nebyl profesorem toho typu, který by řekl: Dejte mi index, práci máte dobrou/blbou, ale dám/nedám vám to.

Rád si se studenty pokecal. Bral je jako sobě rovné. Ale student musel obhájit svou seminárku stejně tvrdě jako diplomku. Napsal jsem v ní něco v tom smyslu, že Jan Masaryk měl vždycky perfektně střižené a ušité obleky, tuhé, zatímco tehdejší představitelé komunistické strany a vlády nosili konfekční obleky s ohnutými klopami a působili usmoleně. Bylo to na tehdejší dobu dost odvážné. Ječný však na to nehnul ani brvou.

Úřadoval shodou okolností ve stejné kanceláři jako v roce 1948 Jan Masaryk. Sám mi to řekl, netušil jsem to ani náhodou. Přišla tedy řeč na jeho smrt. A on mi tehdy řekl: „Milý mladý kolego. Je zcela vyloučeno, aby Jan Masaryk spáchal naprosto podřadnou sebevraždu skokem z bytu v 5. patře v noci v pyžamu a trepkách, v pyžamu oblečenému naruby. To může tvrdit jen úplný hlupák. Jan Masaryk byl mužem noblesních způsobů. Kdyby chtěl spáchat sebevraždu, tak by napsal nejprve stylisticky vybroušenou politickou závěť, jíž by se věnoval aspoň dva dny. Oblékl by se do svého nejlepšího obleku, zavolal by Benešovi a potom by se střelil v pravé poledne z pistole za stolem v této kanceláři do srdce, aby neměl po smrti roztříštěnou a nafouklou hlavu. Vy se to jednou všechno dovíte, pane kolego, já už asi ne. Zabili ho.“
A tak na to čekám. Nikdy jsem nepozbyl víry v to, co řekl dr. Ječný.

Jan Masaryk se chtěl ženit

Jan Masaryk byl složitý člověk. Byl československým velvyslancem ve V. Británii v letech 1925 až 1938, předával britskému premiérovi Chamberlainovi protestní nótu proti britskému souhlasu s okupací pohraničí Československa Hitlerem. Napsal ji sám, protože prezident Beneš byl téměř nepoužitelný, dostal od něj jen body. Pak rezignoval, cestoval, stal se v roce 1940 ministrem zahraničí londýnské exilové vlády.

Tvrdilo se o něm, že inklinoval v době pobytu v Británii k drogám, lehkým ženám a nezřízenému životu, léčil se u psychiatra. Inu, to mě moc nebere, protože o informacích o tom, jak někteří čeští politici po roce 1989 kouřili marjánu a „sjížděli lajny“, bych mohl napsat román.

Čtyři kapitoly

Mám tu šílenou vlastnost, že pořád něco čtu, a to nejen na internetu. A nejen v češtině. A tedy dost vyčtu. Jan Masaryk měl rád svůj život. Neplánoval, že by ho ukončil skokem z 5. patra Černínského paláce, kde měl služební byt. Měl naopak v plánu, že dříve či později bude muset emigrovat, protože během „Vítězného února“ v roce 1948 odmítl rezignovat jako jeden z několika nekomunistických ministrů. Jenže ho protiústavně podrazil prezident Beneš, epigon jeho otce. Jan Masaryk měl v plánu emigrovat a oženit se s americkou spisovatelkou Marcií Davenportovou, která žila v té době v Praze, ale shodou okolností odletěla 7. března do Londýna. Tam se měl odehrát i sňatek.

Čtyři kapitoly vyšetřování smrti Jana Masaryka v letech 1948, 1968 až 1969, 1993 až 1996, a 2001 až 2003, se v 90 procentech, mj. i vzhledem k záhadným úmrtím vyšetřujících policistů, lékařů, úředníků a dalších svědků, přiblížily k hypotéze, že Jana Masaryka zabili agenti sovětské NKVD. Buď ho vyhodili z okna jako pytel koksu, nebo ho srazili z římsy, po níž se jim snažil uniknout, když ho napadli v bytě.

Vovko, už to vybal

Vyprosil bych si, aby se prezident Zeman, až se příště setká s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, obrátil na starého kámoše s dotazem: Vovko, nech sáhnout do archivů NKVD, a kápni božskou, jak to tehdy bylo. Ať tuhle kapitolu vyjasníme, protože lidi v Česku to furt se*e. Archivy těch tvých gaunerských organizací bývají velmi přesné, určitě to tam najdeš. Buď jednou frajer a prostě to vybal. Tebe se to nedotkne, ještě jsi nebyl na světě. Zase ti píchnu s Krymem a tím maglajzem na východní Ukrajině...

Autor: Pavel Skramlík | středa 13.11.2019 9:21 | karma článku: 24.90 | přečteno: 678x

Další články blogera

Pavel Skramlík

Zrádce Beneš a hrdina Mannerheim: rozdíloví hráči národních dějin

Nejen Češi (a s nimi i Slováci) si letos připomínají velká výročí, související s činy politiků. Patří mezi ně i Finové, byť české a finské dějiny mají zdánlivě málo společného.

3.12.2019 v 9:00 | Karma článku: 22.60 | Přečteno: 545 | Diskuse

Pavel Skramlík

Šéf KSČM Filip propásl šanci slušně mlčet

Euforický oder oslav 30. výročí 17. listopadu 1989, ovanutí svobodou a demokracií, ještě ani nedozněl. Ale už se do něj zase vetřel komunistický puch bagatelizace úcty k obětem, které touhu po svobodě fyzicky nepřežily.

27.11.2019 v 10:09 | Karma článku: 24.66 | Přečteno: 566 | Diskuse

Pavel Skramlík

Prožíváme stav revovulace, ovulace před revolucí

Mám pocit, že aspoň na nějakou přechodnou dobu nastal v české společnosti stav revovulace. To je situace, v níž nastává ovulace revoluce. Jsem autorem tohoto termínu.

19.11.2019 v 8:48 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 323 | Diskuse

Pavel Skramlík

Žádná revoluce nezmění lidi k lepšímu

Rozproudila se soutěž, kdo napíše poutavější, hrdinštější či dojímavější blog k 30. výročí sametové revoluce. Nemíním se do ní zapojit. Spíš mě zajímá, jestli se z Čechů stali v průběhu těch tří dekád lepší lidé.

16.11.2019 v 8:00 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 331 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Naturista

Naturista je člověk, jehož záliba nevyžaduje žádné materiální zabezpečení. Kromě opalovacího krému. V Česku patří k nepropagované, ale trpěné menšině.

6.12.2019 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse

Radek Polický

Glosa. Je nošení hidžábu v ČR legální?

Dnes zveřejněné rozhodnutí nejvyššího soudu na to dalo jasnou odpověď. U nás ještě vítězí zdravý rozum a nelze zakazovat něco nad rámec zákona. Zároveň nás zařadilo mezi země tolerantní (alespoň dle zákona) k náboženským svobodám

6.12.2019 v 12:19 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 809 | Diskuse

Vladimír Havránek

Možná se budete divit, ale i já stojím pevně za Babišem....

Letos 16. listopadu se mi stala velice zvláštní věc. Byli jsme v Praze za synkem a jeho ženou. Šli jsme se projít. Centrum bylo vylidněné a spokojeně jsme kráčeli kolem Vltavy. Najednou dav zhoustl a byli jsme unášeni, aniž jsme

6.12.2019 v 11:49 | Karma článku: 18.77 | Přečteno: 705 | Diskuse

Karel Ábelovský

Tragédie s agentem

... no, ona už je to popravdě spíše tragikomedie, ne-li spíše fraška. A tak i plejáda defilujících komediantů, šašků a slouhů, vyvolává spíš rozporuplné pocity; kdy nevíte, máte-li se ještě zlobit, nebo se tomu všemu už jen smát.

6.12.2019 v 11:08 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 300 | Diskuse

Michael Laitman

Proč bohatí kradou?

Miliardář Richard Branson se ocitl v situaci, kterou neočekával. Má skvělou leteckou společnost a najednou zjistil, že bohatí lidé, kteří sedí v letadlech, kradou.

6.12.2019 v 7:43 | Karma článku: 21.81 | Přečteno: 769 | Diskuse
Počet článků 130 Celková karma 25.69 Průměrná čtenost 2687

Jsem aktivním penzistou. Byl jsem od roku 1970 novinářem, zejména sportovním, ve velkých denících a časopisech. Mým oborem byl především fotbal. Díky tomu jsem sjezdil celý svět. Nyní píšu hlavně knížky pod pseudonymem Felix Boom (ten jsem si zvolil v roce 2010). Mám na kontě asi 25 knih, mj. romány Kiosek na pláži, Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon, Lepší svět, Plán umírání, ale také sbírku poezie, ryzí Kuchařku osamělého muže a společenskou studii Jak se rozvádět se ženami a přežít. O romány se zajímají filmové produkce. Mou poslední knihou je v roce 2019 titul Špatný princip státu (s podtitulem Rozkradený ráj demokracie). Knížky vydávám ve vydavatelství BLINKR a prodávám je u velkodistributorů i na svém e-shopu www.blinkr-eshop.com. Občas rediguji nové knihy jiné vydavatele a bavím se natáčením videa a střihem pro můj kanál BLINKR Felix Boom na youtube. Mám dvě hlavní zásady: 1/ Rozhodující je výsledek; 2/ Zaměř se hlavně na svůj výkon.

 

Najdete na iDNES.cz