Pro pánajána... Fotbal, nejzbožňovanější sport na světě. Nejmilovanější v Čechách. Ale v Česku je tak špinavý a prolhaný, už dlouhá léta, že si řekl o tvrdé řešení. Silové, nátlakové. Naprosto fatálně souvisí v Česku s politikou.
Tím silovým řešením může být například rozpuštění Fotbalové asociace ČR z vůle ministerstva vnitra, na němž je FAČR registrována jako spolek. Neboť jedná v rozporu se zákonem. Právníci by to určitě nějak vymysleli. Pak se založí nová asociace. S novými lidmi, kteří jsou k dispozici, ale do současné zakonzervované špíny nepůjdou...
Český fotbal je na kompletní bankrot. Zcela to obnažila páteční valná hromada Fotbalové asociace ČR, která se sešla v situaci, v níž je předseda Miroslav Pelta ve vazbě, asociace má zastaveny státní dotace (to je tak na tři roky...), čelí obvinění z trestné činnosti jako právnická osoba. A hlavním šéfem je nyní (a byl i dříve) profláknutý intrikán Roman Berbr, bývalý rozhodčí, jenž nikdy neproslul poctivostí, moudrostí, charakterovou kvalitou, uvážlivým espritem zralého manažera, vzděláním, jazykovou výbavou, nestinným občanským životem, bezvýhradným respektem k charismatické osobnosti. Proslavil se pouze trpělivě konstruovanou zákulisní mocí.
Okolnosti jsou takové, že v této kauze nebudou nevinní. Všichni budou vinní. Možná budou jen málo potrestaní... Valná hromada si nedokázala zvolit nového předsedu, protože rozhodování členské základny je hlasy delegátů zablokované.
Přitom to byla zcela jasná situace: jsme v průšvihu a musíme to řešit. Výsledek byl: řešení zablokujeme, časem se uvidí...
Navíc se FAČR zahaluje předivem lží. Tu poslední vypustil z úst předseda České unie sportu (ČUS), jehož součástí je i Fotbalová asociace České republiky (FAČR), významný právník Miroslav Jansta. "Fotbal není v krizi. V krizi je státní správa. Fotbal dotace nerozděluje. Dotace rozdělují politikové."
Bludy kariéristy
Prdlajs, pane doktore... Státní správa v této zemi je stále stejná, pomalá, zkorumpovaná, nikdy nebyla v "nekrizi." Je to sféra byrokracie, pragmatické lenosti, území bez energie, sféra úředních povinností, závislá na politických rozhodnutích. Žádná změna.
Tvrzení dr. Jansty je fatální demagogická blbost, kterou může přijmout jen absolutní kretén. Vyřkl je bohužel právě politik Miroslav Jansta. Jeden z nejvlivnějších straníků ČSSD. Exponent této partaje v Jihomoravském kraji. Šéf babišovského křídla své strany. Kariérista. Muž, který byl v roce 1989 snoubencem dcery známého pražského šéfa KSČ a člena ÚV KSČ Antonína Kapka (spáchal sebevraždu). Po tzv. sametové revoluci snoubenku "odpálil". Už se mu nehodila. Byl poslancem posledního federálního parlamentu za KSČ do roku 1992. Později vstoupil do ČSSD a jeho investiční společnost TIA spolufinancovala její kampaně. Jeho právnická firma byla vyšetřována kvůli podezřelým palmárním platbám od korporátních klientů. Zákulisně byl několikrát v nominacích na post předsedy ČSSD, ale nakonec je nepřijal. Důležitější byly prachy...
Fotbal nemá státní správu. Ale svou vlastní, spolkovou, danou stanovami. Státní správě a zákonům České republiky se podřizuje zejména v tom, že jako spolek nesmí porušovat zákonné normy ČR.
Žádní démoni, ale Pelta, Berbr a Jansta
Proč musí mít láska a špína ve fotbale něco společného? Protože se do lásky k fotbalu míchá politika, peníze, mocenské motivy, hamižnost, osobní prospěch, zákulisní pletichy, lži, manipulace, oblbování více než třísettisícové členské základny. Tento mix vytvářejí nositelé těchto prvků. Nejsou to démoni. Jsou to konkrétní lidé. Velmi otrlí, zdiskreditovaní, s mentální výbavou obludného sobectví. Miroslav Pelta, Roman Berbr, Miroslav Jansta a jejich přisluhovači.
Morálka řady činitelů českého fotbalu totiž popírá Darwinovu teorii, že člověk pochází z opice. Nabízí spíše variantu, že člověk pochází z prasete, což by prase mohlo považovat za urážku.
Podvod na srdcaře
Statisíce lidí dávají fotbalu každý týden své fyzické a emoční síly. Dávají mu svou mentální energii, peníze. Mladí hrají, i středněvěcí kopou třetí či čtvrtou třídu, dokonce i padesátníci hrají krajské soutěže. Další "běhají okolo" jako bafuňáři, starají se o provoz, shánějí peníze, trénují, hledají hráče. Proboha, proč to ti lidé dělají? Proč to dělají, když z toho vlastně nemohou mít dokonalou radost, když vedení fotbalu je na houby? Z lásky k fotbalu, nemohou bez něj být.
Když to zrekapitulujeme:
Fotbalová asociace České republiky (FAČR) je v klatbě, je obviněnou právní osobou, čili ze zákona nesmí být příjemcem dotací. Předseda Miroslav Pelta je ve vazbě kvůli obvinění z machinací se státními dotacemi. Profesionální fotbal, který už je sdružen v LFA (Ligová fotbalová asociace, jinými slovy "samostatná liga"), se na základě stanoviska z 1. června 2017 názorově rozešel s výkonnostním fotbalem. Na volební valné hromadě nepodporoval kandidátku, která byla prezentována FAČR pro volební valnu hromadu 2. června v Praze. Vznikla propast mezi profesionálním fotbalem a výkonnostním. Profesionální kluby nabídly v současné situaci finanční pomoc. Nebyla přijata.
Předtím dělily fotbal rozsáhlé korupční aféry. Ještě dříve manipulace s jednotlivými výsledky. Také skandály s jednotlivými rozhodčími napříč soutěžemi. Klíčoví sponzoři a partneři nyní zvažují svůj odchod. Fotbal se nyní stal vydíratelný skrze osobu Romana Berbra.
Nyní je propast mezi "velkým" a "menším" fotbalem větší, než jaká kdy byla. Nic horšího si český fotbal ani nemůže přát. Elitářství, povýšenost, nadřazenost, zahořklost lidí "z hnutí", nedoceněnost významu primární základny. I držitel evropského Zlatého míče Pavel Nedvěd přišel do velkého fotbalu z vesnice...
Žádná novinka
Není to v českém fotbale zrovna novinka. Víme, že předseda Fotbalové asociace České republiky (FAČR) Miroslav Pelta (52) je od 4. května 2017 ve vazbě s obviněním za zneužití pravomocí, sjednání výhody při zadání státní zakázky a porušení povinností při správě cizího majetku. Předmětem této kauzy jsou státní dotace a ovlivňování jejich rozdělování. Z trestné činnosti je obviněna jako právnická osoba i FAČR. Tudíž nemůže být příjemcem dotací. Pelta se vzdal své kandidatury na pozici předsedy asociace a jeho kariéra prvního muže fotbalu tím prakticky skončila. S Peltou už to nikdy nebude jako dřív.
Policie a státní zastupitelství o vyšetřování téměř neinformují, tu a tam prosáknou na veřejnost informace, které získají ze svých zdrojů novináři.
Fotbal se ocitl doslova v žalostné situaci, protože jeho vedení je nedůvěryhodné tím, že jeho šedou eminencí je z hlediska technologie moci neúprosný manipulátor a bezskrupulózní zákulisní hráč místopředseda Roman Berbr, druhořadým šéfem „cinklý“ předseda Miroslav Pelta, až příliš šikovný ve věcech politiky a peněz. A teď dostal fotbal těžkou ránu, z níž se bude vzpamatovávat velmi dlouho. Samotný fotbal je hlavní obětí současného skandálu.
S Chvalovským to byla sranda
Bohužel však zatím málokdo ví, co se ve skutečnosti dělo. Kromě povšechného popisu, že fotbal dostal na rok 2017 přidělenu státní dotaci ve výši 632 milionů korun z rozpočtové kapitoly ministerstva mládeže, školství a tělovýchovy a Pelta ve spolupráci s náměstkyní MŠMT Simonou Kratochvílovou, bývalým ředitelem odboru sportu MŠMT Zdeňkem Břízou a zřejmě i s nějakou účastí pražského zastupitele Karla Březiny (poradce ministryně Kateřiny Valachové) a ředitelky odboru sportu pražského magistrátu Soňou Fáberovou, do rozdělování peněz zasahoval nežádoucím způsobem.
Je však notoricky známo přímo z fotbalového prostředí, že uvnitř FAČR měly dotace korupční potenciál. Prioritu měli ti žadatelé, které označoval Miroslav Pelta. Byla to odměna za loajalitu, které si předseda a jeho řídící důstojník Berbr uměli užít. Kupovali si tím vliv.
Tajemstvím je obestřena role Miroslava Jansty, předsedy České unie sportu, jenž byl zprvu rovněž zadržen, ale záhy propuštěn a neobviněn. Ale není to tajemství neprolomitelné.
Když byl v únoru roku 2001 zatčen tehdejší předseda Českomoravského fotbalového svazu František Chvalovský, který pak uvázl na devět měsíců ve vyšetřovací vazbě a z případu ho vysvobodila definitivně až prezidentská amnestie v roce 2013, tak se relativně přesně vědělo, co bylo příčinou. Byl to jeho soukromý byznys a úvěrová kauza, která se táhla od roku 1998. Proti nynější aféře je to dětská říkanka.
Dnes se o současném skandálu ví málo. Ovšem jen zdánlivě. Ti zasvěcení se bojí skutečný stav věcí přesně pojmenovat. Případně nechtějí.
Nebezpečná hra
Pojmenovat totiž tuto kauzu pravými jmény je nebezpečné. Neboť je za ní velká zákulisní hra, která svědčí nejen o tom, že nejde v první řadě o sport, ale především vznikla nemilá „porucha“ v mocenské struktuře, kterou nelze nazvat jinak než oligarchickou. Jde o peníze, vliv, moc, výsledek parlamentních voleb a nové rozložení sil, v němž budou někteří hráči ze současné scény chybět.
Fotbal dostal na rok 2016 ze státního rozpočtu (z kapitoly MŠMT, což je rezort, který ovládají sociální demokraté) 374 milionů korun. Dalších 538 milionů FAČR vydělala. A to včetně odvodů z loterijních společností (172 milionů). Na volební rok 2017 dostala z ministerské kasy přidělených 632 milionů (o 258 více) a počítá se s dalšími výnosy v částce 337 milionů (už v nich však bude chybět příjem ze sázek a loterií).
Policejní zátah na Strahově, v Jablonci, na MŠMT a magistrátu hlavního města rozhodně nebyl vyvrcholením trpělivé a skvělé práce kriminalistů, kteří odhalili trestné činy. Byl to výsledek udání, které přišlo z politických kruhů už někdy v listopadu roku 2016, jimiž si určitá mocenská uskupení začala vyřizovat účty a chystat se na volby. Pelta, Jansta, Kratochvílová a další začali být sledováni, odposloucháváni, do pohybu se dala skrytá operativa.
Bylo by chybou označit tyto formace jako politické strany. Nebylo by to přesné. V Čechách mají skutečné vlivové struktury poněkud odlišné složení od partajního půdorysu. A v jejich čele nestojí obvykle politici. Ve skutečnosti v zákulisí něco jako vládnoucí koalice, opozice či přesné politické názorové mapy prakticky neexistují. To je jen hra pro matenou a zmatenou veřejnost.
Vládnoucí elita je de facto jedna velká koalice, v níž jsou politické koncepce až druhořadé. Prvořadým konceptem je slovní spojení MOC A PRACHY, v němž se spojí i anděl s belzebubem, když jde o peníze. I tzv. opozice se do nich ráda zahryzne výměnou za přitakání silnějším.
Skutečnou obětí v tomto případě je fotbal samotný jako součást skrývané společenské mašinerie.
Porušení pravidel
Proto není žádný div, že regionální politik ODS Miroslav Pelta v družné spolupráci s náměstkyní „sociálně-demokratického“ ministerstva pletichaří v dotacích a jeho věrným spojencem na poli sportovním (možná nejen na něm) je Miroslav Jansta, vlivný člen ČSSD, známý ovšem jako boss babišovského křídla v této partaji. Není divu, že uprostřed vládní krize je Andrej Babiš vzácným hostem valné hromady České unie sportu, na níž slibuje, že navýší do roku 2020 státní podporu sportu ze současných tří miliard na dvanáct. A pan premiér Sobotka, šéf ČSSD, se škvaří vztekem. Jenže už mezitím Babiše odrovnal, takže navýšení dotací do sportu asi nehrozí.
Čirý fakt, že se zase „někde“ začalo zavírat (v tomto případě ve sportu), rozhodně neznamená, že by na „vyšších místech“ někdo zatoužil po očistě české společnosti od zloduchů. Je to signálem skutečnosti, že kdosi v „bratrstvu kočičí pracky“ porušil některé z tajných pravidel. Šťára a zatýkání na Strahově jsou odvetou za tento „zločin“.
Jestliže si z toho někdo odvodil, že se dostala do termínové „kolize“ s vládní krizí, vyvolané premiérem Sobotkou otevřeným soubojem s Andrejem Babišem, aktuální fotbalová aféra, pak jen správně používá selský rozum. Tento konflikt vládních lídrů bublal v pozadí už delší dobu a mnozí se divili, že propukl až letos v květnu, když panu Sobotkovi tři roky podnikatelské aktivity vicepremiéra a ministra financí vůbec nevadily. Jenže něco „kikslo“... a květnové události jsou jenom špičkou ledovce. Je to teprve jen začátek.
Jako O. J. Simpson...
Právní a mravní konzistence vládní elity v Česku připomíná slavný soudní proces v USA s někdejší hvězdou amerického fotbalu Orenthalem Jamesem Simpsonem z let 1994 až 1995. O. J. měl za sebou skvělou kariéru, byl v síni slávy, komentoval fotbal v televizích, hrál ve filmech a seriálech. V červnu 1994 však byl obviněn, že nožem podřízl na ulici svou bývalou manželku Nicol a jejího přítele Rona Goldmana.
Prakticky všichni si byli jisti, že O. J. Simpson obě vraždy spáchal. Nikdo ho sice u toho 12. června 1994 večer neviděl, ale forenzní důkazy, zejména analýzy DNA krve obětí na Simpsonových ponožkách, rukavicích, botách a v autě, byly pro O. J. doslova zničující. Soudní proces vysílala živě CNN, případ denně plnil novinové strany a diskusní pořady v televizi. Nakonec od soudu odešel nevinen.
Mimochodem - poučná je i druhá část příběhu. Simpsona nakonec spravedlnost dostihla. U civilního soudu byl v roce 1997 odsouzen k pokutě 33,5 milionu dolarů, což byla náhrada škod rodinám obětí. A v lednu 2008 byl odsouzen za loupež a únos v kuriózním případě – došel si s pěti ozbrojenými maníky do hotelového pokoje jednoho obchodníka se sportovními memorabiliemi pro pár věcí, připomínajících jeho sportovní kariéru. Ty věci mu byly před časem ukradeny. S touto obhajobou však Simpson neuspěl. Dostal trest 33 let odnětí svobody a ve vězení je dodnes.
V Česku všichni dobře vědí, jak se ve státních úřadech a firmách krade, dělají se „šméčka“ se státními dotacemi, zakázkami, v přidělování peněz z fondů EU a podobně. Zejména na „vyšších místech“. Jedou v tom tisíce lidí. Ale nikomu to nevadí, když to všechno šlape jako na drátku. Avšak dojde-li k porušení interních „pravidel hry“ – například, že se účastníci „hry“ s někým zapomenou podělit, nepošlou včas „vratku“, někoho vyřadí ze hry atd. – tak začne tanec. Udání, sledování, obvinění, zatýkání, soudy... Ale zase je to jen špička ledovce.
To se děje v „dobách mírových“. Běda však, přijde-li „doba volební“...
Kdo to prásknul?
Není také tak úplně tajné, že se ze státních peněz dají „odklonit“ dokonce i velmi slušné částky na podporu politických stran. Například když se procedí přes nějaký jiný podporovaný subjekt, který pak příslušnou operaci zvládne účetně. Když něco rupne, tak první otázky znějí: Kdo to prásknul? Kdo to zvoral? Nikdo neřekne: no, to je ale velmi ošklivé od toho, kdo to udělal, vždyť přece okradl stát...
Existuje řada indicií vyslovit smělou domněnku, že nějaké peníze ze štědře navýšené dotace MŠMT na účet FAČR mohly skončit na kontě některé z politických stran (úsměvná nápověda: není to KSČM ani Úsvit...), které budou mít před volbami zvýšené náklady. A někdo to prásknul, nebo zvoral... A jestli to bylo v rámci předvolebního boje na tajné frontě? To už je přece skoro jedno.
V každém případě Miroslav Pelta i Miroslav Jansta u výslechů už práskli prakticky všechno. Případ prakticky vyšetřen. Pátrání se nyní zaměřilo na minulost, jak dlouho tahle praxe vlastně fungovala.
Jsou oba nemocní a nejsou to žádní hrdinové. Nic se jim nestane, nebo skoro nic. Zůstane jim všechno, co dosud pilnou prací nashromáždili, možná jim seberou určitý vliv, ale to přece stojí za tu trochu spolupráce... Zejména když celá záležitost zůstane možná pod pokličkou elitní mocenské superkoalice. Zdůrazňujeme však slovo MOŽNÁ. Za slovo JISTĚ ho lze vyměnit až po volbách. Možná...
To se může změnit
V Česku byl od roku 1993 odhalen jen jeden kardinální skandál kolem financování politických stran se závažnými důsledky. Týkal se ODS v roce 1997 a šlo o fiktivní sponzory Bácse a Singha, jejichž jmény se měl zakrýt dar podnikatele a bývalého úspěšného tenisty Milana Šrejbra. Za viníka byl zprvu označen místopředseda ODS Libor Novák, byl obviněn, obžalován za krácení daní, ale v roce 2000 byl shledán nevinným. Paradoxně nejvíce postiženým byl dárce Milan Šrejber (podle dvou zdrojů věnoval ODS buď sedm a půl nebo patnáct milionů korun), který byl odsouzen na 5,5 roku vězení nepodmíněně. Za mřížemi strávil 131 dnů. Do vězení ho dostala vláda ČSSD. Až v roce 2007 bylo stíhání bronzového medailisty v deblu na OH v Soulu (1988) a 23. hráče světového žebříčku ATP (1986 – celkem pět let se však držel v první stovce) zcela zastaveno.
Ale i to se může změnit... Zřejmě až po letošních říjnových parlamentních volbách se třeba dovíme, jaký bude skutečný dopad této fotbalové aféry. A můžou se objevit další podobné kauzy. Z průmyslu, energetiky, kultury a dalších odvětví. Určí to nové složení mocenské struktury.
Žádné překvapení
Fakt, že se dostali do potíží Pelta s Janstou (jeho role je zatím v této kauze neprávem opomíjena), není žádným překvapením. Bylo na ně zaděláno už v roce 2011. Tehdy se dali dohromady předsedové sportovních svazů v čele s Janstou (basketbal), Peltou (fotbal), Bauerem (jachting), Haníkem (volejbal), Varhaníkem (atletika) a dalšími, založili iniciativu Český sport 2011 a provedli puč v ČSTV (Český svaz tělesné výchovy). Na jejich stranu se přidal místopředseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval (nyní je předsedou ČOV). V roce 2013 transformovali ČSTV na ČUS (Česká unie sportu).
Cílem této iniciativy bylo vyřadit stávající garnituru ČSTV v čele s Pavlem Kořanem, ukrást za bílého dne a prodat loterijní společnost SAZKA s výrazným přispěním místopředsedy představenstva firmy Romana Ječmínka (prezidenta Autoklubu ČR) vyvoláním hysterie o jejím hrozícím bankrotu, zlikvidovat jejího šéfa Aleše Hušáka, a zmocnit se zbývajícího majetku ČSTV, jehož hodnota tehdy byla (kromě SAZKY a nynější O2 Areny) tři miliardy korun.
A ještě něco: ta nová parta se vrhla na úkol získat rozhodující vliv na rozdělování státních dotací.
SAZKA je neuralgický bod!
Všechno se jim podařilo.
Předsedou ČSTV/ČUS se stal v roce 2012 Jansta.
Iniciativa Český sport 2011 nejprve nabídla SAZKU finanční skupině PENTA za korunu, po složitých zákulisních operacích ji koupily společně skupiny PPF Petra Kellnera a KKCG Karla Komárka. Celkový objem transakce včetně skoupení pohledávek činil údajně 3,5 miliardy Kč. Nyní SAZKU vlastní ze 100 % skupina KKCG, která vlastní i O2 Arenu.
SAZKA do té doby financovala český sport (hlavním akcionářem – 68 % - byl ČSTV) odvodem zhruba ve výši jedné miliardy ročně. Nyní SAZKA do sportu neodvádí nic.
Řada sportovních areálů ČSTV byla prodána nebo pronajata.
Pelta se stal předsedou FAČR v červenci roku 2011, když dosavadní šéf Ivan Hašek rezignoval, neboť dospěl k názoru, že není možné prolomit bariéru, které vytvářelo spojenectví Pelty a Berbra, necítil dostatečnou podporu.
Hašek se svou autoritou a vlivem výrazně vstoupil do problematiky podpory sportu a fotbalu na vládní úrovni v roce 2010 v období ministrování (na MŠMT) Miroslavy Kopicové (úřednická vláda Jana Fischera) a Josefa Dobeše (za VV ve vládě Petra Nečase, ODS).
Pelta a Jansta se významně zapojili do státních struktur ve snaze získat větší vliv na rozdělování státních dotací v roce 2014 za vlády Miroslava Sobotky (ČSSD). Exministr školství Marcel Chládek (leden 2014 – červen 2015, za ČSSD) je nyní zaměstnancem FAČR. Exministr a exposlanec Josef Dobeš je od roku 2014 ředitelem mládežnické akademie fotbalového klubu 1. FK Příbram. Ministryně Kateřina Valachová (od června 2015 do 31. 5. 2017 za ČSSD) rezignovala po propuknutí současného skandálu s dotacemi.
Velké souvislosti
Současná fotbalová aféra má hluboké politické souvislosti. A s lítostí nyní fotbal soudí, že ač je Miroslav Pelta jakýkoliv, tak udělal zásadní chybu, když se odpojil od své základní filozofie sloužit fotbalu – byť třeba i problematicky (vzhledem ke své funkcionářské minulosti). Ve fotbale je dobrý. Ale v politice mizerný.
Politické zápletky dovedly Peltu až do vazby. Byl v ní i Chvalovský. Ale ten hřmotný chlap z Blšan, také brankář, který z něj v roce 1996, když bylo Peltovi jednatřicet, udělal vedoucího týmu na legendárním „stříbrném“ EURO 1996 v Anglii, protože v něm viděl manažerský talent, vždycky říkal: „Na politiku se vykašli. Skoro všichni politici milují fotbal. Zviditelní se na něm. Ale fotbalisté nemusejí milovat politiky, protože se můžou zviditelnit jen na hřišti v dresu svého klubu. Na něm není ODS nebo ČSSD.“
Peltovi se to asi nějak popletlo.
Ještě douška: všechno to teprve začalo. I ta smlouva o prodeji společnosti SAZKA z roku 2011, která byla mezi hlavními spouštěči změn v českém sportu, na níž řada lidí vydělala velký balík, může být zpochybnitelná. „Ano, ta smlouva opravdu může být neplatná,“ říká bývalý šéf této firmy Aleš Hušák, trpělivý velký hráč, který věnoval mnoho času a peněz právním analýzám.
Nezapomeňme na O. J. Simpsona, jehož dostihla spravedlnost po mnoha letech, i když zrovna spravedlivá nebyla.
