Češi vynalezli mechanismus, jak vylidnit svůj stát prostřednictvím blahobytu. Nikoliv vlastního. Nýbrž blahobytem Evropské unie, jíž je součástí. Je to světodějný objev na úrovni vynálezu elektřiny a internetu.
Zaslouží si Nobelovu cenu za ekonomiku, neboť je to zcela unikátní postup – už to není teorie - jak vyhnat vlastní lidi do západnějších zemí EU a přepustit své území a pracovní trh přistěhovalcům. Žádné spekulace, jen čísla!
K jasným závěrům tohoto tvrzení dojdeme.
ODBORNÉ ELITY I ŘEMESLNÍCI ODCHÁZEJÍ V ZÁSTUPECH
Českem nejspíš málo zarezonovala oficiální zpráva Českého statistického úřadu ze čtvrtka 15. 12., která znamená, že ČR patří mezi evropskou žebrotu, i když křičí do světa, jak nám ta ekonomika skvěle šlape. Podle ní je průměrný roční výdělek českého pracujícího zhruba 345 000 korun ročně. Už je jen o dvě stovky před Slovenskem. Jsme v dolní třetině žebříčku EU. Na 19. místě. Výdělkový průměr všech 28 zemí EU (v hrubé mzdě, ještě počítáme V. Británii) je 929 900 Kč. Češi jsou na úrovni 37% tohoto průměru (i se zápočtem platů top manažerů s několikamilionovými platy a bonusy ročně).
Po odečtení daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění zbude Čechovi něco přes 262 000 čistého, lehce nad 21 800 korun měsíčně. To je skutečná realita. Co je v Česku označováno za plat, to je v západní Evropě slabší sociální dávka. Zaměstnavatel zaplatí státu za každého zaměstnance v odvodech skoro 462 000 korun z tzv. superhrubé mzdy. V Lucembursku a Norsku si zaměstnanec vydělá přes 1,6 mil. korun ročně (nemluvě o „neunijním“ Švýcarsku, kde lidé kasírují téměř dva miliony za rok), v Německu 1,12 milionu atd. Je to věru nezanedbatelný rozdíl.
To je důvodem, proč z Čech odcházejí výtečně kvalifikovaní odborníci z vědecké sféry i řemeslníci, prodavačky, kadeřnice atd.
HISTORICKÁ ŠTAFETA SUPERKOALICE
Pravda, Poláci, Maďaři, Makedonci, Litevci, Rumuni či Bulhaři atd. jsou na tom ještě o něco hůř, ale v tom nelze vidět zrovna dobrou zprávu.
Tato čísla vlastně říkají i to, že když se Česko holedbá svým 5. nejvyšším hospodářským růstem v EU a má nejnižší nezaměstnanost, tak to pro životní standard jeho občanů téměř nic neznamená.
Neznamená to především zvyšující se příjmy a lepší životní standard. Růst počtu pracovních míst existuje, ale důležitější je faktor, že pracující ze země odcházejí. Přitom ti prostší občané za to podivné koalici ANO, ČSSD a KDU/ČSL ještě tleskají, budou těmto partajím dávat hlasy, hra na blbečky bude pokračovat a lépe nebude. Nebo jen pomalu.
Ti prozíravější si uvědomují především jednu skutečnost, že současná žebrácká úroveň výdělků Čechů není věcí nějaké viny z levice, pravice či středu, ale výsledkem dlouhodobého štafetového běhu politické nadstranické „velkokoalice“ včetně komunistů a minoritních politických stran. Nastartoval ji už Miloš Zeman „oposmlouvou“, svým předsednictvím vlády, tajnou a zákulisní „mírovou dohodou“ o zločinech z privatizace, vytvořením pobídek pro zahraniční investory, kteří dostali šanci v ČR budovat montovny, těžit z nižší ceny práce, využívat daňových prázdnin a vyvážet zisk.
PRIORITY NOVODOBÉ ŠLECHTY
Tato velkokoalice má jednoznačné priority:
a/ aby se dobře měla zhruba pětiprocentní novodobá šlechta politiků – tzv. vrcholných i regionálních - podnikatelů, státních úředníků, top manažerů a justice;
b/ aby mezi touto elitou kolovaly úlitby a úplatky, vyplývající z vlivu na tvorbu zákonů, rozdělování státních zakázek a dotací státu i EU;
c/ aby se zvyšovala regulace státu vůči malým a středním podnikatelům a živnostníkům, vůči demokracii, svobodě slova, aby nastala éra sledovacího elektronického fašismu; přitom aby se více otvíraly možnosti pro holdingy, koncerny a korporace;
d/ aby zahraniční investoři měli vysoké příjmy nezdaněné v ČR a čeští pracující platy na úrovni 37% průměru EU, což je velký byznys, a ti, kteří mají tyto výsady, kasírují tento rozdíl (např. mezi platem českého a německého lékaře atd.) a musejí se o to také trochu podělit; při vysoké míře kvalifikovanosti českých zaměstnanců je Česko „Čínou Evropy“;
e/ aby se „normální Češi“ měli co nejhůře a spokojili se ve své nevědomosti s drobty, zatímco elita bude kasírovat v koších;
Vlády, které nejsou schopny (nebo nechtějí) nastavit svým občanům takové zákonné podmínky, aby se měli lépe, byli adekvátně placeni za kvalitní práci, si nezaslouží vládnout. Neboť provozují byznys chudobou.
KDO UMÍ A NEBOJÍ SE, TEN ODEJDE
Teď se dostáváme k jádru věci. Česko se z hlediska pracovního trhu postupně vylidňuje. Česká republika je součástí Evropské unie, jednou hujerskou, tu jednou mírně kverulantní (třeba v otázce uprchlíků). Ale v podstatě prdolezeckou. Z hlediska životní úrovně tvoří bagatelní jednotku EU. Ekonomicky je závislá na vývozu směrem na západ.
Skutečnost, že Češi patří k nejhůře placeným zaměstnancům v žebříčcích platů EU, je něco jako poukázkou k ekonomické migraci. Zcela jednoduché, legální, uvnitř EU a Šengenu. Čech má odbornou kvalifikaci, má základy němčiny nebo angličtiny, domluví se s personální agenturou, sedne do auta a druhý den pracuje za trojnásobně vyšší plat. Kdo se nebojí, ten jde. Lékař po roce praxe v Německu nebere 25 000, ale 80 000. Cukrářka-prodavačka nikoliv 15 000, ale 35 až 50 000. Automechanik místo 23 000 přes 60 000. To je na exodus. Všechno je legální. Čeští odborníci nemusejí v rámci EU žádat o azyl, pracovní povolení je formalitou, nemusejí stříhat dráty. Jsou vždy lepší než Iráčané, Afghánci, Syřané či Eritrejci, mají evropskou kulturu, přitom jsou korektní, pracovití, spolehlivější a levnější než třeba Němci.
Ale v tomto „oboru“ se statistiky nevedou.
CHÁPE TO NĚKDO?
Asi málokdo tuší, jak obrovským potenciálem nebezpečí pro tuto zemi v krátké budoucnosti disponuje situace, když se Čechům platí málo a cizí firmy platí díky ekonomickým pobídkám ČR lépe a mají povoleno vyvážet zisk.
Za posledních 10 let jsem přišel:
a/ o tři praktické „osobní“ obvodní lékařky a nevím o kolik dalších lékařů-specialistů, neboť nemocný – zaplaťpámbu - nebývám
b/ o čtyři zubní lékařky
c/ o tři automechaniky
d/ o tři gumaře
e/ o šest kadeřnic
f/ o pět trenérů fitness
g/ o tři trenéry badmintonu
h/ o tři polygrafy v rámci své vydavatelské praxe
i/ o šest specialistů v oboru IT
i/ o pět grafiků v Quark a InDesign
A tak dále. Všichni pracují v Německu, Rakousku, Španělsku či dokonce v Irsku.
Nikoho z nich nenahradil Ukrajinec, Vietnamec, Arab.
Ani přistěhovalci exodus Čechů prostě nevykompenzují. Nikdo sem skoro nechce. Tak se teda vylidníme... A brnkneme praotci Čechovi na mobil, aby to zkusil znova...
Největším nebezpečím pro tuto zem není IS a džihád, ale politika našeho vlastního státu, jehož elity, odtržené od svých občanů, mající se příliš dobře, to dopustí. Čeští politici zničí vlastní zemi, nástrojem bude EU a její blahobyt.
Paráda! Vlády, takto vládnoucí, ať jsou pravé, levé, či barevné jako papoušek, si nezaslouží vládnout.
PŘÍŽIVNÍCI
Je nesmírně skličující, že publikum českých voličů je vlivem statistik a propagandy ANO a ČSSD zcela zmateno, přestává chodit k volbám, má prostě stav české reality pod pasem. Levici považují za silnou, ale nehrnou se ji volit, protože ji příliš nechtějí. Pravici shledávají za slabou, uprskanou, nehrnou se ji volit, neboť v ní nevidí perspektivu. Komunisty volí vymírající klaka, stále ještě dost početná, s heslem „vidíte to, vy idioti, za nás přece jen bylo lépe.“ Krajní levice není a nikdo ji nechce. Krajní pravici, nácky a dělnickou stranu, nikdo nebere jako relevantní politickou sílu. Republikáni se zřejmě už nikdy nevzpamatují.
Jediná „politická parta“, která ze současné situace profituje, jsou populisté. Přiživují se na nespokojenosti voličů, kteří nejsou jasně vyhraněni. Nevědí pro koho. Fakta ukazují, že bojovat v Čechách proti ilegální migraci Arabů muslimského vyznání s příslušností k Islámskému státu je špatná a krátkodobá karta. Tato politická spodina jen obchoduje s lidským strachem. Pro zlepšení kvality života normálních Čechů, kteří chodí denně do práce, neudělají absolutně nic. Ale dlouhodobě nezmátnou jejich zdravý úsudek.
Není divu, že se celá tzv. protiislámská a antidžihádistická sféra v Čechách rozpadla. Projevila se programová zmatenost a myšlenková plytkost lidí jakými jsou Martin Konvička, Jana Wolfová, Klára Samková, Petr Hampl, Eva Hrindová atd. Toužili pouze usednout do poslaneckých či senátních lavic, případně na místa v Evropském parlamentu. Do regionální sféry, kde je základ politiky, se nehrnou, je pro ně nezajímavá.
Najednou neměli pro koho bojovat a za co bojovat. Ani proti komu bojovat. Neuměli to lidem vysvětlit. Všichni chtěli „rychlý návrat“ do velké politiky či expresní nástup do této sféry, ale nikdo neobstál. Vzájemně se povylučovali ze svých hnutí, nebo z účasti v nich odstoupili. Rozložili sami sebe. A Čecha lze možná dočasně zmátnout, ale není to setrvalý blb. Ztratil se předmět boje. Islámský stát začíná dostávat na zadek. A pro Čecha s příjmem ve výši 37% průměru EU je důležitější řešit, kolik kostek másla si za měsíc může koupit, nebo jestli ušetří na rodinnou dovolenou v Chorvatsku, kam pojede 15 let starou škodovkou.
Podle aktuálních statistik min. vnitra je v přijímacích a pobytových střediscích 339 lidí včetně 65 dětí (čekatelů na azyl). Převažují Ukrajinci.
V tzv. detenčních střediscích pro „méně spolehlivé“uchazeče o azyl je jenom 76 lidí.
ExOkamurův Úsvit v čele se současným lídrem Lidinským, stále parlamentní, jen chcípá. Vůbec neví, co má dělat a jak to dělat. Okamura se svou novou SPD vsadil na spolupráci se Zemanovci, balancuje nad politickou propastí a zřejmě se v krátké době přikloní k dalšímu spojenci, jímž bude nejspíš ANO.
JAK Z TOHO VEN?
Není reálné řešení. Na levicovější orientaci či nacionalismus žádný český volič nepřistoupí. Není na to stavěný, na rozdíl od Slováků, u nichž je to historická záležitost. Není na čem stavět.
O pravicovější orientaci na liberální a libertariánské směry myšlení z hlediska filozofického, politického a ekonomického, většina Čechů prakticky nemá ani ponětí. Je to zřejmě jediná cesta z tohoto marasmu.
Ale je to neznámé řešení. Asi ho nikdo nezná. V Čechách se diskutuje o ovšem možném, počínaje prezidentem a konče výsledky I. fotbalové ligy. O zásadním řešení situace, že jsou Češi holotou Evropy, statisticky doloženou, se nemluví.
Teorii státu, která je založena na svobodě jednotlivce, občanské dohodě, konzervativních hodnotách, nenásilí, jasném kompetenčním algoritmu výkonné, zákonodárné a soudní moci, štíhlé státní správě, prosperitě všech podnikatelských subjektů, minimální regulaci ze strany státu atd., vytvářela řada velkých myslitelů, z nichž tři jsou držiteli Nobelovy ceny, neprosadil ani Václav Klaus. A to byl členem několika vlád, předsedou, dvě volební období prezidentem. Byl měkkým liberálem, zasaženým svou sebezalíbeností, příliš ustupoval, hrál v zákulisí.
Závidíme Švýcarům (je jich zhruba o milión méně), že se mají nejlépe v Evropě. Žijí jen 600 km od nás. Mají pořádek v občanské společnosti, v daních, kompetencích, přistěhovaleckých zákonech, všechno důležité rozhoduje jenom občan v referendech, státní a kantonální správa mají za úkol pouze vůli občanů vykonat, nikoliv do ní zasahovat. Švýcarská státní správa má 44 000 zaměstnanců. Česká desetinásobek. Početní stav švýcarské policie a četnictva je třetinový proti Česku. Gangy a mafie neexistují. Kriminalista je nízká. Spokojenost občanů vysoká. Nechť je u vlády Pavel, Havel nebo Šavel, musí hájit zájmy Švýcarska a jeho občanů. Nikoliv své strany.
KDO NENÍ
V Česku je nyní krize pracovních sil. Problém není statistický. Není takto veden. Není na tom zájem. V České republice však chybí zejména praktičtí a odborní lékaři na obvodech, nedostatek stomatologů začíná být fatální. Dostupné jsou jen mediální analýzy a rozbory z odborových zdrojů. V Česku chybí nejméně 6000 řidičů MHD a další množství řidičů v oblasti firemní kamionové dopravy, osobní smluvní přepravy. Například v Hannoveru v Německu je každý druhý-třetí řidič městských autobusů Čechem ve věku nad 40 let.
Naprosto fatální je „únik mozků“ z akademické sféry. Mladí vědci opouštějí republiku na základě smluv o práci za 5000 dolarů měsíčně ve všeobecném výzkumu na dva roky. V případě výsledků pro aplikovaný výzkum jsou nadosmrti ve vatě, zatímco v Česku by brali 25 – 40 tisíc měsíčně.
Chybí opraváři zemědělských strojů, traktoristé, ošetřovatelé a chovatelé zemědělských zvířat, zootechnici a technologové zemědělské výroby, pracovníci živočišné a rostlinné výroby, agronomové.
Průmyslová výroba postrádá především strojní inženýry, technology, konstruktéry, řemeslníky, truhláře, zámečníky, obráběče kovů, strojní mechaniky, instalatéry, topenáře, zedníky, obkladače, operátory CNC strojů atd. Ti chybějící pracují v Německu či Rakousku za dvoj- až trojnásobnou mzdu.
Nedostatek pracovních sil cítí další služby – zejména terciální sféra automobilového servisu, nejsou automechanici, autolakýrníci, autoklempíři, karosáři, autoelektrikáři, gumaři.
Problémy nastávají ve sféře obchodu - nejsou prodavači, obchodní manažeři.
Je velká poptávka po IT službách. Většina schopných „ajťáků“ dělá pro Němce.
Tak co, umí si s tím někdo poradit?
