Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úloha „ďada“ v českých a slovenských dějinách

28. 02. 2016 7:46:27
Víte, co je to ďad? Asi většinou nikoliv. Škoda. Ale vysvětlím. Zdá se mi to aktuální. Klasický ďad v naší současné společnosti velmi chybí. Příliš se vyvinula forma novodobých ďadů.

Měl jsem česko-německého otce a slovenskou matku. Moje máma, jiskřivá dáma z oravské části slovensko-polského pomezí, z malorolnické a posléze kulacké rodiny, měla jednu zásadní schopnost. Pojmenovávat správně věci v břitkém fenomenologickém módu s bravurní přesností a s použitím originálního jazyka svého rodného regionu.

Měl daleko k řeči zakladatele fenomenologie Edmunda Husserla, ale byl daleko přesnější. Ďad byl na Oravě člověk, který byl patrně značně nesvéprávný, ale nikdo to neřešil. Nebyl to ani obecní blázen, něco jako v Čechách „Pepek Vyskoč“ ze Švejka.

ĎAD JE VLASTNĚ PROFESE

Ďad byl na Oravě instituce. Stejně jako rychtář, učitel, kněz nebo místní lékař. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že vesnice, která neměla svého ďada, byla společensky méněcenná.

Ďad neměl profesi, neboť nebyl schopný žádné dosáhnout cestou byť velmi zjednodušeného vzdělání či školení. Profesí ďada bylo být ďadem. Byl to ten nejubožejší člověk z vesnice. Jeho definice je velmi vzdálena pojmu dnešního bezdomovce. Byl to vážený občan, který si nedokázal uvědomit svou trpnou existenci, nikdy si nestěžoval, přesto si žil docela dobře.

Bydlel většinou v místní pastoušce, což byla státem řízená sociální instituce v domovské obci za Rakouska-Uherska i za první Československé republiky. Nebo někde jinde, kde mu hodní lidé poskytli místo k přebývání. Skoro nic nepotřeboval. Nežebral, protože samospádem vždy dostal všechno, aby přežil a cítil se dobře.

Ďad byl člověk, kterému každý dal kousek chleba, preclík, cigaretu, zaplatil mu pivo, koupil láhev vína. Lidé mu vyprali, zašili, pozvali ho na oběd, obdarovávali ho starším oblečením i nějakými krejcary. Všichni ho zdálky zdravili jako starostu. Každý s ním prohodil větu. Na ďadovi si totiž skoro všichni léčili svá provinění, že ve svém životě neučinili všechno úplně poctivě, mají se dobře a lépe. Projevovali na něm své sociální cítění. Ďad byl vyrovnávací společenský element. Měl pocit důležitosti.

PŘEŽIL I VÍTĚZNÝ ÚNOR

Ďad nebyl obtížný. Naopak se užitečně zjevoval, když bylo třeba. Přišel se nabídnout, že zamete před barákem za kousek chleba se slaninou, když od něj odešli fasádníci či pokrývači. Přišel pomoct při sklizni, když nebylo dost lidí, za hrnek mléka a kousek chleba s máslem. Když někde hořelo, tak přišel mezi prvními a nosil vědra s vodou.

Instituce ďada přežila Rakousko-Uhersko, první republiku, protektorát, dokonce Vítězný Únor, 50. a 60. léta. I komunista nabídl ďadovi cigáro a dal mu pětikorunu. Žádné humanitární organizace tehdy v Československu prakticky nebyly.

BÁSNÍK HOLUB

Ďady téměř zahubila husákovská normalizace (ta ostatně nelikvidovala jen ďady), během níž byli zavíráni do kriminálů kvůli neplnění pracovní povinnosti a příživnictví. Sami netušili, proč jsou kriminalizováni, ničemu nerozuměli, když je soudy odsuzovaly. Protože byli prostě ďadové. A tak z nich byli ďadi i v kriminále, protože tam to všichni chápali. Spoluvězni a dokonce i bachaři. Po roce 1989 byli ďadi zcela nezaslouženě začleněni mezi bezdomovce.

Naštěstí ďadi jsou svým sociálním určením institucí zcela nezničitelnou. Několik jich díky přívětivosti lokálního prostředí jistých regionů, které neztratily své duševní zdraví, přežilo. Například v mé domovské obci Česká Lípa, tvrdém to sudetském mentálním klimatu, přežil jistý Standa Holub. Je to rozvinutý typ. Kromě tradičních atributů ďada je naivním básníkem. Už je mu přes sedmdesát. Jeho fanklub občas vydá v jisté improvizované podobě pár desítek exemplářů jeho básnických sbírek. Štamgasti místních restaurací se složí na honorář. Oslav jeho narozenin se dokonce účastní i zdejší místostarosta či jiný hodnostář. Je de facto celebritou. Strašně rád řeční. Označení ďad se zde obecně vžilo díky osvětě naší rodiny.

ROZVOJ ĎADA

Mám pocit, že institut ďada se v poslední době u nás vyvíjí. Nevědomě do něj vstoupili mnozí lokální i top politikové. Jsou to rovněž vážení občané, kteří si neuvědomují trpnost své existence. Mají pocit své důležitosti. Také je jim projevována. Rádi řeční. Také se o ně stará stát. Žijí ve VIP státních pastouškách či vydatně subvencovaných sídlech. Místo sociálních dávek mají ústavní platy, odměny zastupitelů, náhrady, další hrazené výdaje. Skoro každý jim něco rád dá. Motiv je odlišný, ale účinek podobný. Dlouho trvá, než se ušlechtilý úmysl projeví pozitivně. Mohou kydat své myšlenky on-line či dokonce v přímých televizních přenosech, i když mají nezřídka stejnou hodnotu jako verše „kultovního“ básníka Holuba.

V jednom se však tito novodobí ďadové od těch tradičních liší. Většinou nikdy nepřiběhnou s vědrem vody, když hoří.

Autor: Pavel Skramlík | neděle 28.2.2016 7:46 | karma článku: 31.51 | přečteno: 2466x

Další články blogera

Pavel Skramlík

Krize prolhané společnosti

Za pár dnů decentně oslavíme 99. výročí vzniku samostatného Československa, které už není. Budeme si šetřit síly na stovku. Nikdo si nepřipustí, že žijeme v období prolhaných dějin.

13.10.2017 v 7:39 | Karma článku: 16.11 | Přečteno: 525 |

Pavel Skramlík

Oliver Stone se nechal koupit Putinem a Rusy kvůli světovému míru

Určitě mnoho lidí této země sledovalo čtyřdílný televizní dokument „Svět podle Putina“, který natočil americký režisér Oliver Stone, ověnčený třemi Oscary. Velmi zajímavé! Skvělé dílo! Také však smutné...

27.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 731 | Diskuse

Pavel Skramlík

Hodina od Prahy a kafkovské téma

Netušil jsem, jak snadno a zdařile může člověk udělat dobrý krok k velké a pozitivní životní změně. Po 48 letech života v Praze jsem se přestěhoval do jednoho nevelkého/nemalého města na severu Čech. Donutilo mne to přemýšlet.

26.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 14.92 | Přečteno: 320 | Diskuse

Pavel Skramlík

Co se špinavým fotbalem? Založte novou asociaci

Pro pánajána... Fotbal, nejzbožňovanější sport na světě. Nejmilovanější v Čechách. Ale v Česku je tak špinavý a prolhaný, už dlouhá léta, že si řekl o tvrdé řešení. Silové, nátlakové. Naprosto fatálně souvisí v Česku s politikou.

3.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 23.78 | Přečteno: 887 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Co po mně chceš? Pravdu či lež…

Pravda a lež – kategorie, které jsou staré aspoň tak jako lidstvo, ale spíš mnohem starší. A stále se s nimi neumíme vyrovnat a často je ani od sebe rozpoznat. Přesto si lidé pořád myslí, že o nich dokážou říct něco přínosného.

18.10.2017 v 1:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Monika Lorenzová

Jak se mi dařilo při obchodování

Dnes ráno jsem otevřela oči. pak je zas zavřela. A pak viděla dva na kolečkových bruslích. Jeden z nich držel velkou bílou papírovou krabici, zjevně prázdnou.To jsem byla já. Zamotala jsem se a upadla.

17.10.2017 v 20:09 | Karma článku: 5.09 | Přečteno: 148 | Diskuse

Milan Šupa

Nacházejí se rozpory ve výrocích Krista?

Ježíš říkal, že když nás někdo udeří na pravou tvář, máme mu nastavit i druhou. On sám se však podle této zásady nezachoval.

17.10.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.72 | Přečteno: 402 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Moře a čas: Finito

Následující text je pocitová črta inspirovaná jedním časně podzimním výletem na ostrov ve Středomoří. Jedná se vlastně o první část jakéhosi seriálu.

17.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 3.96 | Přečteno: 113 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - VI.IX.MMXVII

Mágus Frater Saepes mi po dlhšej dobe poskytol náhľad do svojho magického denníka a dovolil, aby som sa na blogu podelil s jeho snovými víziami, pohľadom na svet a elitu či s psychedelickým zážitkom s rastlinou sily Diablove gule.

17.10.2017 v 13:28 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 137 |
Počet článků 117 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2819

Píšu teď hlavně knížky pod pseudonymem Felix Boom. Mám na kontě mj. romány Kiosek na pláži, Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon a Lepší svět. Také Kuchařku osamělého muže a společenskou studii Jak se rozvádět se ženami a přežít atd. Knížky vydávám ve vydavatelství BLINKR. Jako novinář zůstávám u fotbalu a působím v magazínu Hattrick.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.