Očekával jsem ve skrytu duše – upřímně přiznávám, že jsem si to přál a přitom v to nevěřil – že se nejlepším českým sportovcem roku 2015 stane podruhé hokejista Jaromír Jágr. Tento titul už získal jednou v roce 2005.
Říkal jsem si – kdy už ho má dostat podruhé než letos.
Skončil osmý. Poprvé v životě jsem v této anketě nehlasoval, protože už jí moc nevěřím delší dobu. Hlasující novinářské „kvórum“ ve výsledku fandí individuálním sportům bez ohledu na to, jakou hrají roli na české či světové sportovní scéně, a osobnosti kolektivních sportů převálcuje.
Nemám nic proti vítězce ankety atletce Zuzaně Hejnové, naopak jí upřímně fandím, atletiku zbožňuji. Jenže do Jaromíra Jágra má daleko.
Jágr je ve 43 letech nejstarším hrajícím hokejistou NHL. Je jediným aktivním hráčem z první desítky nejlepších plejerů celé historie NHL. Je nejlepším Evropanem v dějinách NHL od roku 1917. A patří letos stále k nejlepším i v tomto věku. A v žebříčku stále stoupá, neboť přidává další body. Už je na 4. místě a v jeho možnostech je vyhoupnout se v této sezoně na příčku třetí. V aktuálním žebříčku kanadského bodování týmu Florida Panthers je první.
Byl nejlepším českým hráčem na MS 2015 a byl vyhlášen nejužitečnějším hokejistou celého šampionátu, ačkoli mužstvo Česka nezískalo medaili.
Jaromír Jágr je největší sportovní poklad této země a jeho největší hodnotou kromě té čistě hokejové je jeho osobnost. Naprosto pozitivní, bez skandálů a kontroverzí, je bezvýhradně přijímán celým sportovním světem. Není to jen sportovec. Je to doslova přírodní úkaz. A společenská ikona.
Mnoho lidí na této planetě nezná jméno českého prezidenta Miloše Zemana, ani z těch, kteří se zajímají o politiku. Ale jméno Jágr zní i lidem, jimž hokej téměř moc neříká. Obíhá zeměkouli. Je modlou mladých lidí (což se o prezidentovi zrovna říct nedá) a vzorem všem sportovcům.
Tento vzácný muž už se během své aktivní kariéry dostal na hranu předělu, kdy už by mohl být zařazen rovnou do Síně slávy českého sportu mezi legendy.
Jsem přesvědčen, že letos byla „prošvihnuta“ poslední šance ocenit ho po zásluze druhým titulem Sportovce roku (vyrovnal by se z hokejistů Dominiku Haškovi – 1994 a 1998). Ke vstupu do Síně slávy je zřejmě nyní blíže.
Ještě drobná poznámka: ceremoniál letošního vyhlašování Sportovce roku 2015 mě svou úrovní naplnil hlubokou depresí. Tento večer má být naplněn úctou ke všem nejlepším s vyspělou mírou vkusu a nikoliv nepovedenou estrádou za doprovodu brazilských bubnů.
