Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ejhle, listopad… Hrad prohrává i s novými spojenci, Kojzarové vstávají

22. 11. 2015 21:25:00
Patrně se v těchto dnech děje něco, co bude mít v krátké době mnohem větší dopad než minuty v televizním zpravodajství a publicistice. Prostě je zase listopad...

Mezi 17. a 22. listopadem vznikla nová politická mapa. Pan prezident Miloš Zeman, jehož vynesl na politické výsluní listopad 1989 jako inteligentní i zábavnou osobnost a těžkou váhu v politicko-ekonomických disputacích, trousící bonmoty, během šesti dnů listopadu 2015 zřejmě prohrál příští prezidentské volby. Nebo si o to hlasitě řekl. Ale už jako muž, jemuž za poslední rok díky rusko-čínským diplomatickým eskapádám příznivců valem ubývá, dochází mu pára a občas lze s úspěchem pochybovat o příčetnosti jeho výroků.

Už loňský listopad na Albertově, který byl kombinací fotbalu (červené karty), vaječné omelety a nevydařeného páně Zemanova rétorického cvičení, nápadně naznačil, že něco není v pořádku. Málokdo však očekával, že pan prezident opakuje „albertovskou chybu“. On však předčil očekávání a přišel s ekvivalentem, tzv. „albertovskou minelou“.

Nechal uzavřít 17. listopadu Albertov studentům, což se zhruba rovná témuž, jako kdyby před ligovým zápasem fotbalistům Sparty uzavřel před svým mítinkem stadion a sparťany vyhnal odkopat utkání na Letenskou pláň. Před pódium byla vpuštěna jen pečlivě vybraná klaka a na něj vstoupil pan prezident s novými spojenci, prostořekými populisty, zástupci Bloku proti islámu a Úsvitu – národní koalice (někde poblíž se zřejmě tiše pochechtával jejich další tichý soukojenec Tomio Okamura). A přihřál jim polívčičku. Pana senátora Veleby, lídra zemanovské partaje SPOZ, si skoro nikdo ani nevšiml.

Po mediálních a komentátorských přestřelkách se na Albertově sešlo 22. listopadu na „náhradních“ a nekonfrontačních oslavách zhruba 5000 studentů a občanů s jednoznačnou podporou akademických lídrů a za neoficiální účasti řady politiků. Mnoho lidí se pak přesunulo na Václavské náměstí na shromáždění, organizované platformou Setkání dobré vůle, na němž byl pan prezident vyzván k odstoupení. Na těchto dvou akcích bylo mnohem více lidí, než čítala hradní klaka 17. listopadu.

„Albertovská minela“ se stala zřejmě silnou motivací i pro tradičně opatrného a nepříliš charismatického premiéra Bohuslava Sobotku, šéfa sociálních demokratů, když na adresu Miloše Zemana otevřeně prohlásil, že „nejvyšší ústavní činitel země, která má hlubokou humanistickou a demokratickou tradici, by neměl vystupovat na shromáždění xenofobní sekty, které bylo naplněno šířením intenzivní nenávisti. V současné chvíli jsme všichni v sociální demokracii na pana prezidenta strašně naštvaní za to, co udělal.“

Dost nápadně se takto během pár dnů vytvořila nová politická mapa. Prezident má spojence v uskupení populistů, extrémistů a SPOZ, sociální demokracie je proti němu, hnutí ANO se Miloše Zemana určitě zastávat nebude. Pozici sociálních demokratů to přece neposiluje. Komunisté se jen smějí, opozice je pochopitelně ostrá a boduje. Prezident se posouvá někam, kde doznívá echo památného výroku Milouše Jakeše o „kůlu v plotě“.

Těžko říci, jak velká pošetilost se musela odehrát v hlavě „prvního lidového prezidenta“, aby rozehrál tuto partii. Populisté ho jen pragmaticky využili s jeho souhlasem a jistě se dobře baví. Libují si, jaký to byl skvělý tah. Panu Zemanovi však už zbyl jenom jeden skutečný a trvalý spojenec – tiskový mluvčí Jiří Ovčáček. Je skutečně složité odhadnout, jak hluboké hnutí mysli se muselo odehrát v duši tohoto bezesporu talentovaného mladého muže, aby s tak frenetickou zaujatostí hájil kroky své bosse. Pravda, vynalézavost a pragmatická vykutálenost mu poněkud chybí, ale před jeho odvahou nelze než smeknout.

Podle výroků v médiích označuje akci studentů 17. listopadu za provokaci a v argumentaci ve prospěch Miloše Zemana z hlediska podpory extrémistů a xenofobů používá tak eskamotážní spletenec manipulací, lží a dezinterpretací, že jeho odvaha musí být skutečně bezbřehá. Nám starším připomíná počínání Jiřího Ovčáčka proslulého sekerníka z redakce Rudého práva z let před rokem 1989 Jaroslava Kojzara.

Soudruh komentátor Kojzar, který systematicky dělal z odpůrců totality pomatené zrádce, odpadlíky, zločince a troskotance s podporou západního kapitálu, nemusel být vůbec žádný nebojsa, neboť měl v zádech podporu velké strany a jednolité demokratické vlády komunistů a jejich kolaborantů. Jiří Ovčáček má arsenál poněkud chudší. Musí v tom „bruslit“ mnohem opatrněji, alespoň pokud demokracie nebude zrušena. Hlavu státu už nepodporují masy, ani Lidové milice, ani StB, ani velké strany, jen ty malé a jen menšinoví extrémisté, kteří se dřív posílali do Minkovic. Ještě chvíli bude působit, že kdokoliv prosloví výrok proti Miloši Zemanovi, tak bude zařazen do lumpen-kavárny, což je aktuální demokratický ekvivalent vůči Chartě 77, VONSu atd. Jenže časem se unaví i „demokratická veřejnost“, která Miloše Zemana volila. Pokrok v tomto směru tedy zajisté nastal. Bude i v tom, že nakonec nebude jeden kůl v plotě, ale dva.

Autor: Pavel Skramlík | neděle 22.11.2015 21:25 | karma článku: 16.72 | přečteno: 655x

Další články blogera

Pavel Skramlík

Krize prolhané společnosti

Za pár dnů decentně oslavíme 99. výročí vzniku samostatného Československa, které už není. Budeme si šetřit síly na stovku. Nikdo si nepřipustí, že žijeme v období prolhaných dějin.

13.10.2017 v 7:39 | Karma článku: 16.11 | Přečteno: 525 |

Pavel Skramlík

Oliver Stone se nechal koupit Putinem a Rusy kvůli světovému míru

Určitě mnoho lidí této země sledovalo čtyřdílný televizní dokument „Svět podle Putina“, který natočil americký režisér Oliver Stone, ověnčený třemi Oscary. Velmi zajímavé! Skvělé dílo! Také však smutné...

27.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 731 | Diskuse

Pavel Skramlík

Hodina od Prahy a kafkovské téma

Netušil jsem, jak snadno a zdařile může člověk udělat dobrý krok k velké a pozitivní životní změně. Po 48 letech života v Praze jsem se přestěhoval do jednoho nevelkého/nemalého města na severu Čech. Donutilo mne to přemýšlet.

26.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 14.92 | Přečteno: 320 | Diskuse

Pavel Skramlík

Co se špinavým fotbalem? Založte novou asociaci

Pro pánajána... Fotbal, nejzbožňovanější sport na světě. Nejmilovanější v Čechách. Ale v Česku je tak špinavý a prolhaný, už dlouhá léta, že si řekl o tvrdé řešení. Silové, nátlakové. Naprosto fatálně souvisí v Česku s politikou.

3.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 23.78 | Přečteno: 887 | Diskuse

Další články z rubriky Hyde park

Přemysl Čech

Pokora pana Paroubka.

P, písmeno prohry, pravdy, poučení, pýchy. pokřivení, pokání, pokory.Pan Paroubek položil pravěkou partaj prolhaných posměváčků. Postavil partaj prý proletářskou. Poslouchejte příběh poctivého pana Paroubka, postrádající panděro.

8.10.2017 v 14:07 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 466 | Diskuse

Alena Hrdinová

Jak se stateční diskutéři utkali s falešným profilem (pro ADMINA BLOGU)

Mám dnes zajímavý den. Potkala jsem "odvážné" chlapy, kteří neváhali dát najevo, že pro pravdu jsou ochotni udělat cokoliv, i urážet protivníka... A tak se ptám: za slušnost, respekt, morálku a úctu vůči druhým by bojovali taky?

4.10.2017 v 21:07 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 428 | Diskuse

Tomáš Lajkep

Zda je křesťanské přijímat uprchlíky z muslimských zemí, potažmo Muslimy

V tomto článku se pokusím mluvit o důvodech pro a proti. Další je uvedeno níže. A kdybych nemusel vyplnovat ten prex nedělal bych to.

19.9.2017 v 10:37 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 335 | Diskuse

Tomáš Lajkep

onkologická péče

S onkologií mám vlastní zkušenost. Již více, než 10 let mám v mozkovém kmeni nádor, prodělal jsem ozařování i chemo, všechno jsem zatím přežil a tak se dovoluji mít k té věci vlastní názor

15.9.2017 v 9:47 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 434 | Diskuse

Tomáš Lajkep

Islám a křesťanství 2

Začnu hodně z ostra. Korán je od ďábla. Jsou lidi, kteří nevěří ani v Boha, ani v ďábla. Těch není moc, ale je o nich slyšet. Za svou nevíru se nestydí, naopak ji považují za nějaký vyšší stupeň poznání a důkaz své inteligence.

14.9.2017 v 13:19 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 117 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2819

Píšu teď hlavně knížky pod pseudonymem Felix Boom. Mám na kontě mj. romány Kiosek na pláži, Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon a Lepší svět. Také Kuchařku osamělého muže a společenskou studii Jak se rozvádět se ženami a přežít atd. Knížky vydávám ve vydavatelství BLINKR. Jako novinář zůstávám u fotbalu a působím v magazínu Hattrick.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.