U prilezitosti korunovace svych vysokoskolskych studii jsem byl shodou trapnych a smesnych okolnosti (jak kunderovske) donucen spachat diplomovou praci s nazvem "Umeni romanu v Kunderove Nesmrtelnosti".

V te dobe jsem mel z Kundery precten akorat Zert a Smesne lasky. Pustil jsem se tedy s plnou vervou do cetby. Zvlastni to vec: cim vice jsem z Kundery precetl, tim vice mi necim zacinal vadit. Tenkrat jsem to pricital hlavne tomu, ze mi prace nesla ani trochu od ruky (cele jsem to musel pachat ve francouzstine).

Kapl jsem na to az pozdeji: Kunderovi se podarilo to, z ceho se chtel vykecat prave v "Umeni romanu". Do svych del napumpoval tak obrovske mnozstvi sveho zjitreleho ega, tolik prechytralosti, tolik preumelkovanych a nedotazenych zapletek, tolik osobniho pseudofilosofickeho balastu, ze tim sve romany ucinil prakticky neuchopitelnymi, aniz bychom se nezacali zajimat presne o toho, koho nam pri interpretaci romanu sam zapovedel: o osobu autora.

To je velmi zasvěcený pohled, bravo. Vystihl jste to, že mu jsem začal po přečtení zejména posledních románů "spisovatelské krasobruslení bez příběhu".

Tehdejší Kunderovy knihy jsem měl možnost číst na studiích, v polovině 70. let. Tedy v době, kdy byl Kundera u nás spolehlivě na indexu, zatímco Knihova zahraniční literatury v Moskvě (píši to záměrně), toto indexování neuznávala a tak jsem četl knihy Škvoreckého, hry Havla i romány a povídky Kundery...

Jednu ze "Směšných lásek" jeden český kolega - rovněž student režie - natočil jako studentský film. Zvláštní poetika.

Líbí se mi,jak autor blogu popsal, jak se Kundera vyvlastnil z literatury. Je to samozřejmě škoda.

A autorovi blogu děkuji - za inspirativní a přínosný článek.

jsme divny narod. Mame jedineho svetoveho spisovatele ale doma ne nem nezustane jedina nitka sucha.

Napr. neznam zadneho jineho svetoveho autora, ktery by dokazal vymyslet vlastni psychologicke kategorie - uz v tech Smesnych laskach vedel , ze existuje Klaus a jak je mozno nekoho takoveho jednoduse charakterizovat - nekoho, 'kdo musi vzdycky stat na druhe strane barikady'.

Nebo neco tak banalniho, jako kdyz musi stari mrtvi udelat misto mladym mrtvym. Nebo jak je mozno popsat mentalni problem zeny v prechodu, ktera by mela sex s mnohem mladsim muzem a pritom zustane v pokoji rozsviceno. Jestlize nekdo dokaze tyhlety bezne banality popsat tak, ze ctenar pritom zapomene dychat, tak pak je to svetova trida, je to jeden z nas, na co jineho bychom meli byt jeste hrdi?

Ale ne, Cechacek se bude rejpat v tom, co nekdo takovy vykladal nejakym zoufalcum od statni bezpecnosti.

Moc pěkný blog, karma. Z Kundery jsem četl jen Žert, což je strhující psaní. Pokud už nikdy nic dalšího na uvedené úrovni nenapsal, nedivím se tomu, má to svoji logiku. Obraz vlastní osobnosti v kombinaci s jedinečnou dějinnou epochou lze prostě jedinečným způsobem podat jenom jedenkrát. Všechno ostatní je pak už jen opakováním se, byť v různých variacích. - - - Jinak česká literatura logicky musí být okrajovou. Jednak je málo nás (stěží se uživit psaním, které by se prvoplánově nepodbízelo širokému publiku) a taky v životě našeho národa nejsou v posledních 100 či 200 letech opravdu zlomové momenty. Ano, je tu spousta selhání a páteře křivení, ale v zásadě to proběhlo bez větší újmy a takové dějiny prostě stěží naakumulují energii, co by se mohla projevit ve zjevu nějaké mimořádné literární osobnosti. A ještě, my Češi jsme ve srovnání se spoustou jiných národů už takoví nějací unylí. Málo věcí nás skutečně vezme za srdce a fanatické zaujetí pro věc, to už je nám opravdu cizí.

Ve světle životopisu MK je nutné Žert chápat jako způsob odvedení pozornosti od vlastních hříchů.

Nechci nějak hodnotit, ale musím uznat, že jste to napsal zajímavě a čtivě, ale patrně se dočkáte od mnohých, kteří se tady zpravidla dívají a přemýšlejí jen jedním a to tím "správným" směrem, patrně hluboké a odsuzující kritiky.

Jen bych trochu polemiSoval se slovy která v článku píšete a která jsem si dovolil zde uvést, konkrétně že jde o "nejslavnějšího českého spisovatele" a dále píšete "Je to však také člověk. A autor s obrovským renomé..."

Ale uvědomte si že i právě ve zdejší rubrice jsou, respektive donedávna bylo a psalo několik pisálků jejichž duchovní a literární úroveň se takřka nebes dotýkala a mnohým se dařilo psát a preSentovat se zde s takovou frekvencí, že toho je a byl schopen skutečně málokterý ze světových literátů. Škoda že nedávno se s námi rozloučili, stáhli se kamsi do ústraní a již se zde ke škodě a smutku nás čtenářů a hlavně úrovni zdejší rubriky, která se jejich odchodem dočkala skutečně obrovské, nepopsatelné a nenahraditelné ztráty.

Vy abyste si při každé příležitosti "neomočil". Svého už jste dosáhl, nenáviděného blogera jste svým stalkingem vyštípal, tak o co vám ještě jde?

Jeden z malá dlouhých článků, který člověk ochotně dočte až do konce.

Jedna věc je podle všeho jistá - ať už o Kunderovi píše jeho přítel Milan Uhde, nebo J.Novák, popřípadě pan Skramlík, pořád člověku vychází, že Milan Kundera, ač světoznámý spisovatel, je hodně rozporuplná osobnost.

Život ukazuje pořád to stejné - Nelze jím projít bez chyb a poskvrny. Následně se i jedinec vypracuje a je skutečně k obdivu. Co s tím ? Brát jako celek, nebo to fázovat - přijímat - odmítat ? Příkladů je nekonečný kopec -umný Kundera, Seifert s blijícím Francouzem, geniální Nohavica informátor, podobně Koněv - zde pomohl tam zase škodil, komunista Drda velitel Dobříše, Kainar podobně - zase otec Kuřete v hodinkách, a konečně i pan Bureš, atd, atd. ...

Řeším to následně - než začnu kriticky odsuzovat - pohlédnu sám na sebe. Žádný křišťál jsem nebyl, pravda, člověk zmoudřel i se zastyděl. Podobně odmítám tezi, že umělci jsou svědomím národa - nesmysl. Jsou to lidi, kteří žili v nějaké době. Následně nabízejí i cosi k obohacení. Přijímám to, bez problémů. Jsem si vědom i jejich pochybení, svého druhu sympatické - Reální lidé ! Jistě, problém je, pokud se pak někdo postaví co čela národa, že bude lépe ! Tak či onak, mi z toho nejlépe vychází Jaroslav Hašek ! Skutečný člověk, na nic si nehrál. Ze fakt vidím předsedu - Pokroku, v mezích zákona ...

Jojo, pro mnohé to byl tanec mezi vejci, pro jiné dupot v porcelánu. Nebyla to doba jednoduchá, ale mnozí si přece jen zachovali čistý štít.

"Samozvaný životopisec", psal jste do Rudého práva, pane autore?