Grónská cesta, aneb jak nebýt (a současně být) v Evropské unii

Upřímně si myslím, že Češi jsou národem vykuků, kteří jsou v průměru velmi chytří a vzdělaní, a podle situace vykřikují pro něco ANO a pro něco NE. Chovají se tak i jako občané Evropské unie, v níž chtějí a nechtějí být.

Zcela v duchu své švejkovské pragmatičnosti, která je budována po staletí, dokonce je nazývána národní ústavou. Jsem přesvědčen, že jsou zcela nejchytřejším národem Evropské unie, který mění kostýmy Neználků a Všeználků podle potřeby. Avšak většinou netuší, že ve vztahu k EU je už před více než 30 lety převálcovali Eskymáci z Grónska.

Hodně Čechů si myslí, že je třeba jít z EU pryč, ale mnoho lidí se domnívá, že to vlastně nejde.

Ale ono je to úplně jinak. Z EU lze odejít relativně snadno zhruba během tří let. Dokázalo to 55 000 obyvatel Grónska nebo 50 000 obyvatel Faerských ostrovů, což jsou evropská zámořská území Dánska. Gróňané a Faeřané jsou sice státními příslušníky Dánska a tudíž občany Evropské unie, ale na jejich územích a správě věcí veřejných nemá EU žádnou jurisdikci.

Je vlastně snadné z EU odejít a stejně tak snadné je v EU zůstat.

Stačí mít dobrý zákon o všeobecném referendu s účinností i pro kraje. A ten tu nemáme.

Zůstaneme u Grónska.

Češi přeci jen trochu podcenili všeobecný přehled a myslí si, že k odpoutání od EU mají:

a/ příliš malý stát rozlohou, který by neměl být sám

b/ příliš málo obyvatel, aby bylo Česko důležité – Grónsko jich však má mnohem méně

c/ přes ohánění se rostoucí ekonomikou patří ČR k nejchudším zemím EU, neboť v tabulce průměrných příjmů na hlavu jsou Češi na počátku třetí desítky z 28 členských států

d/ příliš nečitelného narcistního prezidenta, jenž se tváří jako eurohujer, ale z balkónu se dívá raději směrem k Moskvě a Pekingu, a místo tvrdého státnického stanoviska raději pronese plytký bonmot, přitom neumí hledat na internetu

e/ v čele vlády příliš šedého premiéra, jenž má stigmata nýmanda, úředníka a bojara v obličeji i v chování

f/ příliš slabou vládu, jejíž složení prakticky nikoho nezajímá, zájem veřejnosti se zaměřuje na Babišovo Čapí hnízdo, na herce Stropnického a kérky paní Šlechtové

g/ příliš kabaretní parlament, v němž dominují spory o elektronickou evidenci tržeb, Babišův byznys, exposé eskamotéra Kalouska a herce Jandáka; populistické hádky o řešení krize kolem imigrantů, jichž v Čechách včetně žadatelů o azyl není ani 400, čili v Česku tento problém neexistuje; vůle občanů projednávat stěžejní věci státu tomuto spolku ze Sněmovní uniká, neboť parlament je nikoliv rozdělen na koalici a opozici, nýbrž je spojen v transkoalici, o jejíž existenci nemá občan a volič většinou ani tušení

h/ příliš servilní senát, jemuž je všechno úplně jedno a nakloní se jako třtina tam, kam vane silnější vítr.

JENŽE PŘEDEVŠÍM: to všechno nemusí hrát vůbec žádnou roli, pokud bude mít česká legislativa vůli umožnit zákonem z EU odejít. A tu zatím nemá. Nechce tuto myšlenku ani připustit. Dokonce nechce ani zjistit, co tento národ chce. Český parlament je na stejné úrovni jako do roku 1989, když legislativa neumožňovala odejít z RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), neboť její strůjci k tomu neměli vůli a báli se zjišťovat, jakou vůli má ten zatracený pracující lid.

Fujtajxl.

Dánská legislativa je velmi liberální a demokratická, přitom celá země má podle statistik druhou nejvyšší životní úroveň na světě a lidé jsou velmi šťastní, i když platí velké daně. Grónsko bylo od roku 1973 součástí Evropské unie (tehdy Evropského společenství). V roce 1982 bylo vypsáno všeobecné referendum a Gróňané (88% lidí jsou Eskymáci, neboli Inuité) v něm rozhodli, že jejich ostrov, součást Dánského království, bude vyčleněno z unijního území a od roku 1985 přestal být přímým členem EU.

Grónsko má svou vlajku, svůj parlament, je členem tzv. Severské rady (to je takřka totéž, co ve střední Evropě Visegrádská čtyřka), v dánské delegaci je prostřednictvím svých zmocněnců zastoupeno v OSN. Má výhody celní unie. Na jeho územích dokonce nerozhoduje ani Dánsko s výjimkou záležitostí zahraniční politiky a obrany.

Někdo namítne, že Grónsko je zámořským územím Dánska, takže je to vlastně „něco jiného“. Není to tak. Jde jen o ústavu a legislativu.

Před několika týdny jsem zaslechl, jak předseda vlády pan Sobotka prohlásil, že pokud on bude premiérem, tak nikdy nedopustí, aby se v Česku konalo referendum o vystoupení země z EU. Proboha – co s tím má vůle jednoho státního úředníka co dělat? Jeden úředník nemůže rozhodovat o tom, jakou vůli mají občané jeho země.

Místo toho máme 22 poslanců v Evropském parlamentu, z nichž zhruba polovina je proti členství České republiky v EU. Někteří z nich do něj kandidovali rovnou s programem, že půjdou do Bruselu EU rozbít. Ale brát plat téměř 8000 eur měsíčně a další tučné náhrady jim nevadí. Češi prskají – a poslanci nejvíce - že v Bruselu a Štrasburku se rozhoduje skoro o všem, včetně rumu, pomazánkového másla, objemu vodních nádržek toalet, velikosti a zakřivení banánů, žárovkách – ale inkasovat miliardové dotace EU zas tak nikomu nevadí.

Švejkujeme a švejkujeme. A nic neděláme. Podle expertů zhruba v roce 2020 však budeme do fondů EU více přispívat než z nich dostávat. Vzpomínám si na výrok feldkuráta Katze: „Já něco chci, ale nevim co. Nevim co! Nevíte co chci? Co mně je vlastně do toho, co já chci. A vám do toho taky nic neni!“