Hokejovou extraligu rozhodují zápasy na kursové sázky a na férovku

Jistý mladý kolega-blogger zde v neděli večer zveřejnil článek pod názvem: Hokej a matematika: Proč je nemožné vyhrát ligu dvakrát po sobě. Vysvětlil svůj matematicko-filozofický přístup. Velmi mne to zaujalo, leč si myslím, že se zásadně mýlí a všechno je úplně jinak. Nemíním s ním polemizovat, chválím jeho snahu, míním tento text jako osvětu. Budu tvrdit něco, co budou všichni rozhořčeně popírat. Nejde o matematiku ani filozofii. Hokejovou extraligu, zejména její základní část, totiž rozhodují úplně jiné věci. Jsou to kursové sázky na zápasy. Na férovku se odehraje jen část utkání a části jejich částí, čili třetin. Ostatní je byznys a podvod, což s matematikou nemá nic společného.

Mladý pan kolega měl v jednom částečně pravdu, že výkonnost jednotlivých týmů extraligy může být zhruba stejná. Do jisté míry. V Čechách hraje výborně hokej velmi mnoho lidí. Ale pak už se lišíme.

Nejprve o systému. Extraligu hraje 14 mužstev, základní část má 52 kol. Prvních šest v tabulce po základní části postupuje přímo do play-off o titul, celky na 7. až 10. místě jdou do předkola play-off, z něhož do bojů o titul postoupí dva týmy. Čili o mistrovskou trofej hraje osm mančaftů. Mužstva na 11. až 14. místě hrají play-out o udržení. Tým ze 14. místa hraje baráž o účast v extralize s vítězem první ligy (letos je to souboj BK Mladá Boleslav proti Pirátům Chomutov).

Základní část extraligy má jedinou prioritu - být do 6. místa a hrát o titul. Není důležité, zda z prvního, třetího či šestého místa. Když se nepodaří být aspoň šestý, tak je nutné vybojovat jedno ze dvou míst v předkole do elitní osmičky. Základní část extraligy je divadlo, ve kterém téměř všichni hráči, možná i hodně trenérů a funkcionářů, prostě sázejí, protože mají možnost ovlivnit výsledky a nebo vědí o tom, že budou ovlivněny. Na 11. až 14. místě po základní části extraligy končí týmy, které zásadně pochybily při budování kádru z hlediska nejen hokejových, ale především morálních kvalit hráčů, nebo nedodržovaly určité dohody.

Je to show, která má své konkrétní aktéry. Jisté lídry, kteří se scházejí v hospodách a dálničních bistrech. Během základní části extraligy je možné (spíše je to jisté), že se na jednom místě před utkáními příslušného kola sejdou lídři až šesti týmů a dohodnou se na výsledcích tří zápasů. Buď na konečném výsledku, nebo zvolí jinou variantu - například že bude první třetina 0:0, druhá nerozhodně nebo o gól a třetí bude takzvaně na férovku (v kursových sázkách se vypisují kursy i na třetiny). Tyto tři zápasy lze při sázení dát do takzvané akovky, nebo-li akumulované sázky na víc utkání. Sázkaři vědí, o čem mluvím. Velmi byste se divili, kdybyste slyšeli ta jména. Většinou šlo o klubové ikony, ne-li vyšší.

V play-off, kde se hraje na čtyři vítězství, se buď hraje na férovku a nebo na dohodu. Když je dohoda, tak je po šesti zápasech stav série 3:3 a poslední utkání se hraje jako férovka. Není-li dohoda, tak série skončí dříve. Uzavírají se i parciální dohody na první třetiny, i když to není součástí celkového výsledku série. Hodně záleží na tom, jak tlačí vedení klubu. Pamatuji případ, kdy se o mistrovi extraligy rozhodovalo v sedmém zápase a na férovku byla až poslední třetina, hrálo se i prodloužení. Skvělá show pro fanoušky, ale byl to jen byznys.

Vrátím se 18 let zpět. V roce 1994 vyhrál extraligu zcela nečekaně HC Olomouc. V základní části skončil s odřenýma ušima sedmý a dostal se do play-off (tehdy měla extraliga 12 účastníků a do play-off na tři vítězné zápasy postupovalo přímo prvních osm). V průběhu základní části hrála Olomouc - vyprávěl mi to jeden z hráčů základní sestavy - na sázky a vydělala tolik peněz, že v play-off mohla všechny zápasy koupit a ještě si na ně nasázet. Čtvrfinále s Č. Budějovicemi vyhráli Hanáci 3:0, semifinále s Kladnem (vítězem základní části) 3:2, finále s Pardubicemi 3:1.

V následujícím roce to musela Olomouc vrátit Č. Budějovicím a ve čtvrtfinále "vyfajrovala" 0:3. Atd.

Možná si leckdo všiml, že v případě zápasů I. fotbalové ligy bývají v médiích občas narážky na to, že některý tým vypustil zápas, v němž byl favoritem, protože jeho hráči měli vsazeno. V případě hokejové extraligy je však ticho po pěšině. Příčina je prostá. Část elitních hokejových publicistů dostávala tipy, jak konkrétní zápasy dopadnou. Takže si je také mohli vsadit jako "tutovky" a vydělat. Čili zcela přirozeně do toho nerýpali. Ve fotbale to takhle nefunguje.

"Princip Olomouc" však funguje v různých metamorfózách dodnes. Ostatní je iluze.  Naštěstí alespoň ten samotný závěr extraligy má charakter více sportovní než sázkový, to se i ti největší dryáčníci vrátí k zásadě, že je především třeba hrát hlavně hokej.