Hippies a pravidla politické korektnosti

Rovnal jsem trochu knihovnu a vzal jsem do ruky obrazovou knihu o Rolling Stones, kterou jsem v roce 2017 redigoval. Napadlo mne srovnání 60. a 70. let, co znamenaly pro lidi, ve srovnání s lety 2000 až 2020.

Je to fatální propast s mnoha společnými znaky. Zmíněná kniha je nádherná výpravná publikace, ale o ní vůbec nechci psát, ani jenom o hudbě, tedy ani o Rolling Stones, ani o Beatles (ty jsem měl radši), Who, Yardbirds, Cream, Jimu Hendrixovi, Joe Cockerovi, ani o těch idolech ze „sedmdesátek“ – Creedence Clearwater Revival, Deep Purple, Led Zeppelin, Jethro Tull, Pink Floyd, Genesis, ABBA, Sex Pistols atd. Byla to magická doba kulturních hodnot a změn životního stylu, myšlení mladých lidí, kteří se dnes věkem blíží k sedmdesátinám. Pop-kultura byla hlavním projevem. Ono se to ostatně poněkud přechýlilo i do 80. let (přitom Rolling Stones hrají dodneška), kdy už se hudba začala prudce měnit ve prospěch čistě komerčních projektů.

Zažil jsem to

Jsem rád, že jsem se dokázal dožít obou pólů zmíněných desetiletí, i když jsem byl odmalička prioritně fanouškem vážné hudby. A srovnávat je. Vývoj v 60. a 70. letech mě však pozitivně fascinoval. Byla to doba hippies, rocku, volné lásky, drog, vzpour proti autoritám, extravagantního oblečení, spontánního chování, nosily se dlouhé vlasy, korálky, všelijaké haleny, plátěné košile, převládal myšlenkový směr „žít a užít“, nehonit se za kariérou a penězi, vznikly trendy objevovat nová náboženství a filozofie (zejména východní), protestovalo se proti válce ve Vietnamu a proti válkám vůbec, za mír a za svobodu etc. Do Česka všechny tyto informace docházely pomalu a ve zkreslené podobě.

Už tehdy to bylo na západ od Chebu „lízlé“ anarchismem, komunismem, ekologií, odporem proti rasismu. Přesto ještě bylo možné říct černochovi, že je negr, homosexuálovi, že je buz*k, ale černí, bílí i „žluťáci“ nosili na bundách stejné plechové protijaderné logo, i ty nejtvrdší genderové aktivistky snesly nařčení, že jsou amazonky nebo sufražetky. Přitom se nechaly poplácat po p*deli od chlapa, který se jim líbil. Maximálně někdo dostal facku, ale nehnali vás hned k soudu.

Padaly bariéry

Všichni byli veselí, šťastní, chtěli mír, svobodu, věřili v nějakého Boha, půlka mladých lidí byla buď opilá, nebo zfetovaná. Pravda, ideál to nebyl. Rasismus však téměř přestal existovat, pěstovaly ho jen extrémní skupiny bílých nácků a černých gangů. Ti normální spali ve stejných přívěsech, stanech, sdíleli stejné byty, chodili do stejných klubů, společně kouřili trávu a šňupali. Politici se této generace báli. Mladí úředníci z bank a korporací v pátek svlékli obleky a kravaty, oblékli si tričko, džíny nebo plátěné kalhoty či lněnou košili, šli si zařádit na demonstraci a na koncert Black Sabath. Ne*ři i „běloušové“ šli ve stejné řadě, nebo se drželi za ramena, když křepčili při produkcích Uriah Heep nebo Yes. O pojmech politická korektnost a „Me Too“ nikdo nic nevěděl. Neměly by tehdy šanci.

Druhé české Sudety

Přitom pokrok se samozřejmě nezastavil. V 80. letech přicházela computerová a manažerská éra, která rozdělila myšlení mladých lidí i těch dříve dospělých na více filozofických proudů – řekněme raději pragmaticky myšlenkových, neboť filozofické společenské proudy už neexistují, už vládnou jen peníze a kariérní žebříčky v politice a byznysu. To od 90. let otřáslo celou českou společností, která na tuto prudkou změnu nebyla připravena.

Proč? Češi a Slováci žili v totalitě a informace o společenském vývoji k nim přicházely pomalu. Komunisté a jejich cenzoři se snažili držet všechno „u držky“, aby mezi mládež nepronikaly nebezpečné myšlenky. Přesto tomu nezabránili. Části Česka i Slovenska žily v 50., 60. a 70. letech ve „druhém protektorátě“, resp. ve „druhých Sudetech“. Protože zejména do příhraničních oblastí pronikaly na území Československa televizní signály z tzv. Západního Německa, Rakouska, z liberálnějšího Polska a Maďarska. Spousta lidí v 60. až 80. letech uměla německy a anglicky, lidi poslouchali rádia. Nejen Svobodnou Evropu a Radio Svoboda, Radio Luxembourgh a Radio Carolina, ale i běžné stanice, aby o světe věděli aspoň něco. Občas prošel do českých kin nějaký film z Francie či Itálie, tedy ze zemí, kde byli pořád silní komunisté (dneska tam už neznamenají nic, na rozdíl od Česka), tu a tam nějaký western z USA, případně nějaký film „závažného společenského obsahu“ ověnčený Oscarem bez zásadního politického vlivu na českou kotlinu. Naopak školy chodily povinně na sovětské filmy.

Kulturní a konzumní šok

Přesto většina české společnosti po roce 1989 zažila šok ze svobody z hlediska poznání o politice a myšlenkových trendech. A protože se uvolnilo cestování na Západ a mediální prostor, zažila konzumní a civilizační šok. Za 30 let po sametové revoluci však většina Čechů zjišťuje, že se jejich životní standard oproti Západu zvýšil během éry „liberálního kapitalismu s lidskou tváří“ jenom z jedné pětiny na jednu třetinu. A to je blbě. Problém je asi někde jinde. A to přímo v Česku.

Ale abych to bez dalších výkladových tanečků zkrátil. Ta 60. a 70. léta měla stejně klíčový dopad na životní styl, kulturu a životní standard východní části Evropy jako roky 2000 až 2020. To je společné. Jenže v obráceném významu.

Ta první zmiňovaná éra měla přes cenzuru a izolaci dopad pozitivní. Něco se dělo, co inspirovalo a nabízelo naději. A bylo to i romantické.

Tohle Tim Berners-Lee nečekal

Ta nynější má přes vši svobodu dopad negativní. Co je horší?

Stále více se rozevírají nůžky mezi chudými či průměrnými a bohatými ve stovkovém procentním řádu. Stoupá alkoholismus a narkomanie. Kolísá či se zvyšuje trestná činnost, zejména násilná, hospodářská a internetová. Za komunismu se dávaly úplatky ve stovkách a tisících privátně. Dnes v desítkách i stovkách milionů institucionálně na úrovni státních struktur. Máme všechny informace v reálném čase. Zejména díky internetu se uvolnil mediální prostor, v němž se původní idea svobody názoru pro každého, kterou měl na mysli Brit Sir Tim Berners-Lee, vynálezce internetu a otec protokolu .html, úplně otočila proti své původní myšlence.

Obyčejný uživatel internetu a e-mailu je obětí manipulací a hoaxů, což zesílila existence sociálních sítí, vyvinuly se struktury vlivových agenturních propagandistických pastí a podvodných firem. Společnost se více rozdělila.

Rozvinul se terorismus, jenž v 60. a 70. letech prakticky neexistoval (kromě Severního Irska a Baskicka), jenž si osvojil internet, metodu webových kampaní a intervencí na sociálních sítích. Rozbujel se proruský a pročínský vliv. A to i v Česku, zemi tradičně orientované vzhledem k šíleným událostem na přelomu 40. a 50. let a okupaci v roce 1968 protisovětsky a protirusky. Žasnu nad proměnami lidí, kteří byli dříve naladěni úplně jinak, dneska se však zastávají ruské anexe Krymu a ruské metody destrukce Ukrajiny; nebo práva islámu zabíjet bezvěrce a hájí jeho ideologii jako legitimní proti vlivu západní civilizace na život všech Arabů.

Shodnost těchto období je sice ideologicky velmi silná, zejména v účinnosti vlivu. V případě 60. až 70. let vítězila myšlenka, ideál svobody, míru a tolerance. A to bez internetu. Přičemž účinnost éry 2000 až 2020 je silnější o internet, vítězí peníze, lež a manipulace.

O politické korektnosti

Co z toho máme? Pozitivně prdlajs, vašnosti. Černoch už není černoch, ale afroameričan. Čumím, že se neužívá výraz euroafričan, nebo euroasiat, USasiat a podobně. Nebo třeba USwhite. Nebo už jo? Vládne tzv. politická korektnost. Běda narážkám na genderové rozdíly. Bojíte se mlsně podívat na ženu a obdivně hvízdnout. Běda narážkám na sexuální orientaci, úchylky se musejí nazývat LGBT, což je zcela v rozporu s ideálem rodiny, s principem základního dvoupohlavního rozvoje populace. Průvody LGBT demonstrují v centrech velkoměst. Mají korektně získané povolení. Kdyby stejně demonstrovali heterosexuálové, tak jim to někdo zarazí, povolení nedostanou, nebo organizátoři skončí v base. Když se gay a lesba v jedné domácnosti hlásí o adopci dítěte, tak musíte držet hubu. Kdybyste měli námitky, tak skončíte v krimu nebo dostanete mastnou pokutu. Celý svět se prostě pos*al.

Tak tohle hippies při jejich svobodymilovnosti nikdy nenapadlo! Hippies a generace 60. a 70. let tento souboj prohrály, byť byly politicky zcela a ryze korektní. V roce 2020 platí nekorektní pravidla, byť jsou prohlašována za korektní. A zdi mezi lidmi rostou a rostou...