Krym po šesti letech... Česko by mělo hledat novou šanci!

Vyznávám blogy založené na faktech a dobrém analytickém úsudku. Nikoliv na pindech o pocitech a dohadech. Teď je to Krym, od jehož anexe Ruskem na úkor Ukrajiny uběhne zakrátko šest let.

To je dostatečný časový odstup k narůstající sumě sběru faktů, sledování událostí, čtení i emocím. Zcela bez emocí a ideologizování: byla to větší prasárna s porušením mezinárodního práva od Mnichova 1938 na úkor Československa, ovšem také výtečně připravená politická a vojenská operace. Uznávám, že Vladimir Putin je skutečně borec!

Krém a Krym, kaljáska a Aljáška

K tomuto textu mne přiměl jeden ruský vtip o Putinovi a o jeho partnerce Alině Kabajevové, dvojnásobné olympijské vítězce v umělecké gymnastice, mnohonásobné mistryně světa a Evropy, nejúspěšnější umělecké gymnastce všech dob.

Řekl mi ho starý kamarád ze Simferopolu. Tedy z Krymu. Jeho otcem je Čech, matkou krymská Tatarka. Vánoce tráví obvykle v Česku. Nemusí se vyhraňovat, zda je Čech, Krymčan, Rus nebo Ukrajinec. Říká, že je český Krymtatar.

Ten vtip zněl asi takto: Kabajevová se sešla na kafi s kamarádkou a postěžovala si: Ten Vladimir (Putin – pozn. red.) je strašně pracovitý, vytížený, moc hodný, štědrý, ale hrozně roztržitý. Když se mě ptal, co bych chtěla k Vánocům v roce 2013, tak jsem mu řekla, že si přeji nějaký dobrý pleťový krém. Místo toho jsem dostala Krym. Další rok jsem mu na stejnou otázku odpověděla, že chci kaljásku (v ruštině dětský kočárek – pozn. red.). Bála jsem se, že dostanu Aljášku...

Hrubá lež

Jak známo, soukromí ruského vládce Vladimira Putina patří k nejstřeženějším tajemstvím světa. Kreml Putinovo soukromí a pověsti o jeho vztahu s Kabajevovou (o 34 let mladší) nekomentuje. Přitom spolu mají pravděpodobně od roku 2014 už čtyři děti, poslední měla být v květnu roku 2019 dvojčata.

Nelze si představit, že by podobné tajemno obestíralo životy Angely Merkelové, Donalda Trumpa, nebo francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jehož manželka je o 24 let starší... Ale budiž... V SSSR a v Rusku „prošly“ doby, v nichž byly statisíce a miliony mrtvých a mlčelo se o tom, jak to šlo. Co nějaký vztah superlídra s gymnastkou... To je jen drobná epizoda pro bulvár.

Ale teď o tom Krymu, od jehož anexe v únoru až březnu 2014 prošlo už téměř šest let. Kvůli nevzdělaným debilům v médiích a díky působení proruských webů, vlivu všelijakých PR agentur na české mediální scéně, si strašně moc lidí myslí, že Rusové si spravedlivě vzali jen to, co jim vlastně vždycky patřilo. Je to typický výsledek ruské kyberpropagandy, která je jako chobotnice s chapadly po celém světě, od malého Česka až po americké prezidentské volby. Je to hrubá lež. Mimochodem ji akceptuje i český prezident, jenž radil, že je třeba na to zapomenout a přijmout realitu. Vysloužil si tím jen pověst mezinárodně uznaného hlupáka, jehož EU zdvořile ignoruje.

Krym nikdy nepatřil Rusku ani Ukrajině, ale Tatarům

I kdyby bylo jen jediné procento českého národa přesvědčeno o tom, že si Rusové vzali pouze to, co jim vždycky patřilo (vlastně to Rusům zmrvil v roce 1954 jen nejvyšší sovětský boss Nikita Chruščov, když nechal přiřknout Krym Ukrajině v rámci SSSR), tak se hanbím za všechny Čechy kvůli jejich nevzdělanosti. Protože nečtou, nezajímají se o historii (včetně dějin vlastního národa), jen papouškují propagandu, jako v dobách nejhlubší totality. Bohužel toto tmářství je přítomno v celé historii české vzdělanosti.

Krym totiž nikdy historicky nepatřil Rusku či Sovětskému svazu vyjma údobí, kdy se ho tyto mocnosti zmocnily silou, okupovaly ho, vykonávaly na tomto území represe, násilně deportovaly, unášely či přímo masově vraždily původní obyvatele. Krym dokonce ani nikdy historicky nepatřil Ukrajině, přestože se na jeho území postupně s místními obyvateli mísili Ukrajinci a Rusové.

To jsou základní historické skutečnosti, jejichž počátek je ve 13. století, ale ve 21. století je zbloudilci odmítají akceptovat. Historikům je to známo už po staletí, ale veřejnost v atomovém, klimaticky přecitlivělém, genderově a lidsko-právně hysterickém 21. století je stejně tupá jako ve středověku.

Ruční sovětská a ruská výroba dějin

Krym od 13. století patřil tzv. krymským Tatarům asijského původu, kteří dobyli území Tauridy, řeckých osad na tomto poloostrově, jimž vévodil Cherson (dnešní Sevastopol). Krymští Tataři byli nezdolní válečníci s vynikajícím výcvikem, bojovou praxí, absolutním sebevědomím v každé bitvě. Při svých výbojích v roce 1571 dobyli i Moskvu a vyplenili ji. Vybojovali si tisícikilometrový koridor mezi daleko početnějšími ruskými jednotkami, nepřítele zmydlili vpředu i po stranách, došli až před Kreml. Moskvu vypálili, ale Kreml zachovali. Avšak vzdali se územních nároků, stačila jim bohatá kořist. Stáhli se zpátky na Krym.

Od té doby panuje mezi Rusy a Tatary odvěká nenávist.

Co následovalo později, to nazývají někteří historici „ruční výrobou dějin“. Přeslavná ruská carevna Kateřina Veliká napadla tzv. Krymský chanát s obrovskou přesilou a připojila ho k Rusku v roce 1783. Zahájila velkou osídlovací operaci Krymu Rusy. V Krymské válce v roce 1856 však Rusy vyhnala z území koalice Francouzů, Britů a Francouzů. Na konci 19. století žilo na Krymu půl milionů lidí, z nichž více než třetina byla Krymskými Tatary (35%), menší třetinu tvořili Rusové, asi 12% Ukrajinci, 5% Židé atd. To vydrželo do konce I. světové války, po níž byly jednotky bělogvardějců poraženy Rudou armádou a Krym připojen k Ruské federativní sovětské republice jako Krymská autonomní SSR.

Deportace, popravy, utrpení

Krym zažil nesmírné útrapy během II. světové války. Obsadili ho Němci. Vyvraždili většinu krymských Židů. Stalin jejich dílo dokonal. Od roku 1944 deportoval z Krymu zhruba 230 000 lidí, většinu Krymských Tatarů, menšiny krymských Němců, Řeků, Arménů, Bulharů atd. Obvinil je z kolaborace s nacisty, zhruba 100 000 lidí zahynulo při transportech. Počet popravených Krymských Tatarů se odhaduje na desítky tisíc, ale už ho dnes nikdo nedohledá. To je prostě sovětské pojetí dějin. Na území Krymu Stalin „předisponoval“ Rusy. Až v roce 1988 se mohly zbytky deportovaných Krymských Tatarů vrátit na území Krymu, ale už nemohly početně ustíhat Rusy a Ukrajince. Byl to typický výsledek „národnostního inženýrství“ SSSR, který se promítl i do reality Putinova Ruska.

Anexe

Anexe Krymu do svazku s Ruskou federací v roce 2014 na úkor Ukrajiny se odehrála podle průhledného scénáře hned po ukončení Zimních olympijských her 2014 v Soči dne 23. 2. 2014. Strategie a taktika rozbít, rozeštvat, rozdělit Ukrajinu a sebrat Krym byla v podstatě úspěšná. Anexe byla připravena dávno předem. Na výčet pramenů, z nichž by se to dalo zjistit, by nestačily ani všechny stránky iDnes od záhlaví až po tiráž. Při vší konspirativní snaze Rusů se nedala náročná logistická operace utajit. Předcházel jí nábor mezi válečnými veterány a žoldáky, rádoby utajené mimořádné transporty bojovníků a neoznačené techniky na Krym.

Vladimir Putin si užil na tribunách zimní olympiády slávy až až. Nutné uznat, byla to skvělá olympiáda, výtečně organizačně, bezpečnostně a materiálně zajištěná, stála asi 51 miliard USD. Nebýt toho maléru s dopingem ruských sportovců... Byla nejdražší olympiádou v lidských dějinách. Jenže indiskrece z tajných služeb došla až tak daleko, že ruský olympijský výbor požádal Kreml několikrát o ujištění, že k anexi Krymu nedojde před zahájením ZOH 6. února ani v jejich průběhu do 23. února 2014. Obával se, že kdyby anexe odstartovala před tímto datem, následoval by hromadný exodus národních olympijských týmů ze Soči, což by olympiádu významově naprosto zdevastovalo. Izolovalo ji. Více než letní olympiády v r. 1980 v Moskvě a v r. 1984 v Los Angeles. Řada olympijských národních týmů byla upozorněna předem na možnost urychlené evakuace ze Soči, kdyby obsazování Krymu začalo dříve.

Vovka to uřídil, ale chabě

Vovka (Vladimir Putin) to jakž takž uřídil, ale docela chabě. Od roku 1991 se odehrálo na Krymu několik referend, zda má být zachován Sovětský svaz, Krym má být součástí Ukrajinské republiky, setrvat v ní, být Autonomní republikou Ukrajiny, Ruské federace, samostatnou republikou mimo Ukrajinu s Ruskou federací, vyhlašovala se nezávislost Autonomní republiky Krym, měnily se ústavy až do roku 1998. Jenže v roce 2014 v průběhu ZOH 2014 už dávno probíhal Euromajdan v Kyjevě a demonstranti požadovali návrat k proevropské a protiruské orientaci Ukrajiny. Všechno se to z ukrajinské vlády a parlamentu vykecalo dávno předem. Akce už se nedaly zastavit. Od 20. února obsazovaly neoznačené jednotky Rusů posádky ukrajinské armády na Krymu, místní samosprávné úřady Ukrajiny, v Kyjevě stříleli neznámí snajpři 18. až 20. února do lidí na ulicích, proruský ukrajinský prezident Janukovyč 21. 2. 2014 uprchl ze země, na východě Ukrajiny začaly probíhat předem připravené akce výtečně vyzbrojených a neoznačených ruských jednotek, vedoucí k vyhlášení Doněcké a Luhanské republiky.

Putin ustál olympiádu, nakonec se přiznal

Vovka o fous odvrátil blamáž s olympiádou v Soči, ale dodnes slýchám a čtu, že anexe Krymu a občanská válka na Ukrajině jsou vlastně legitimními akty v duchu mezinárodního práva a ochrany občanů ruské národnosti na ukrajinském území. Prdlajs, vašnosti.

Anexe Krymu je porušením mezinárodního práva, neboť se Rusko postavilo proti platnosti tzv. Budapešťské deklarace z roku 1994, v níž samo potvrdilo územní celistvost Ukrajiny včetně Krymu a Ukrajinci se vzdali ve prospěch Ruska jaderných zbraní, umístěných na jejich území. Krymská vláda vyhlásila nezávislost na Ukrajině 23. února 2014 a hned požádala o připojení Krymu k Ruské federaci. Referendum o připojení k Rusku se odehrálo až 30. března 2014.

Mezinárodní trestní soud v Haagu označil postup Ruska v událostech na Ukrajině za vojenskou agresi vůči suverénnímu státu. Tečka. Moudrý, šikovný a velmi uznávaný ministr zahraničí Ruska Lavrov se může se svou zběhlostí v mezinárodní diplomacii potrhat, ale zrovna z tohohle nevybruslí.

Státy Evropské unie a USA vyhlásily vůči Rusku dosud trvající ekonomické sankce. Z Krymu odešly zahraniční firmy a vyhýbají se mu i velké ruské společnosti se zájmy v zahraničí. Výrobky z Krymu jsou v Evropě a v USA neprodejné. Z kvetoucí mezinárodní destinace na Krymu se stala turistická troska, kam už pomalu nejezdí ani Rusové. Ruské pasy z Krymu nikde neplatí. Na Krymu neplatí pasy občanů EU a USA. Životní úroveň občanů Krymu je nižší než v Rusku.

Vovka Putin nakonec koncem roku 2014 přiznal, že počet ozbrojených Rusů na Krymu se v únoru a březnu 2014 zvýšil ze 6000 na 26 000 a na východě Ukrajiny bylo asi 40 000 Rusů, ale nešlo o příslušníky pravidelné ruské armády, plnili „jiné úkoly“ než bojové.

Věřím, že vizionáři nevymřeli

Tak to je obrovská výhra ruské diplomacie. Rozbila Ukrajinu, přesto nachází sluchu u českých občanů v míře tak nebývalé, že se obávám dne, kdy Rusové začnou hájit práva ruských občanů v českých zemích a začnou připravovat anexi Karlových Varů a Prahy. Přesto by asi našli spoustu českých fanoušků. Ve stabilizovaném evropském prostředí Česka pod střechou EU a Šengenu se vlastně musíme pořád něčeho bát.

Kdyby se zrodil jiný životaschopný projekt na účinnou ochranu zájmů suverenity České republiky proti Rusku, islámskému nebezpečí, čínské lstivosti a ekonomické vlezlosti, než jaký nám slibuje EU a V4, pak se k němu občansky okamžitě připojím. Nesmíme vzdávat naději, že něco takového může vzniknout a všichni vizionáři dosud nevymřeli. Tuším, že taková šance existuje.