Proboha, kam mám emigrovat, abych unikl hoaxům?

Nechci žít v České hoaxiální republice! Dvakrát během šesti let, co bloguji na idnes.cz, jsem vznesl otázku, kam lze z této demokratické země ještě emigrovat, aby člověk unikl tomu, co mu zde otravuje život. Udělám to potřetí.

Protože je toho pořád víc.

Na rozdíl od minula teď už můžu. Vezmu jeden kufr, psa, pošlu dopis na důchoďák a jedu pryč z tohoto panoptika. Je to snazší, než si myslíte. Pravda, míním spíš imigraci než emigraci. Inu, co by mi mělo bránit obracet imigrační vlnu v době, kdy Evropu zachvacují imigranti z Asie, zase na západ. Oni před něčím utíkají. Já mám také důvod.

Všichni asi víme, co znamená populární anglický výraz HOAX. V poslední době velmi moderní. Je to podvod. Nechci žít v České republice, což je název nezávislého státu po rozdělení Československé socialistické republiky od 1. ledna roku 1993. Dříve to byla Česká socialistická republika v rámci federativní ČSSR. To byl jasný fakt. Současná samostatná Česká republika, člen Evropské unie, je karikaturou samostatnosti, nezávislosti, svrchovanosti, demokracie a občanských svobod. Z celé té svobody zbyl jen bezvízový styk a Schengen, který je ostatně vážně ohrožen. Jinak už je to hoax.

Arogance elit a korupce

Poprvé jsem psal o emigraci ze strachu z klientelistických mafií. Podruhé o možnostech a nejlépe mi vyšel ostrov Roatan v Hondurasu. Dělám to potřetí, protože si větší půlka EU-Evropy o Češích myslí, že to je jen pár lehce vzpurných idiotů ukočírovatelných evropským dotacemi. Hodně cestuji po světě, čtu, vnímám, mluvím s lidmi, mám oči i uši otevřené. Někdy se hrozně stydím.

Pro EU je Česká republika vzorem pokročilého metastázujícího maligního vředu, který se vyznačuje arogancí elit (počínaje prezidentem republiky) a korupcí. A spousta českých státníků toto vnímání podporuje. Jen samotní Češi nevědí, jak na tom tento stát vlastně je. Povědomost Čechů o vlastní státní identitě je založena na tom, že 90% z nich si o sobě neumí přečíst nic v němčině, angličtině, francouzštině či španělštině. Vnímají jen zprávy z českých médií, která už většinově ovládají oligarchové politicko-obchodního souručenství.

Hoaxiální není koaxiální

Česko je cílem tzv. hoaxiálního bombardování. Neplést s koaxiálním kabelem (to patří do elektroniky) a humanitárním bombardováním (to patří do koaxionality - to je „vynález“ jinak mnou velmi ctěného Václava Havla – vyřčením těchto slov začala být jeho humanita a česká demokracie hoaxiální). Ostatně hoaxiálnost začal už bývalý premiér a poté prezident Václav Klaus, když se mu podařilo zablokovat referendum o rozdělení Československa.

Zatímco referendum o připojení České republiky k Evropské unii se řádně konalo. Je to jako ta blbá hra „hledej pět rozdílů“. V tomto případě jen dva.

Země česká a její lidé jsou cílem bombardování podvody. Deficit státního rozpočtu se snižuje nejen rostoucí ekonomikou, ale zároveň tučnými dotacemi z Evropské unie. Nevytvořenými příjmy. Tím se snadno zakrývají neslýchané výdaje na navyšující se počty státních úředníků v řádu desetitisíců lidí.

Vláda vládne zprostředkovaně. Volby jsou fraška. Zemi vládnou tzv. pozitivní oligarchové. Určují hru včetně personálií. S těmi nepohodlnými se postupně vyrovná justiční mafie. Hájeni jsou: Kellner (PPF + J&T), Dospiva (Penta), Křetínský (holding EPH, PPF, J&T), Komárek (KPMG+KKCG), Janeček (majitel či statutár vlivných investičních firem a nadací), Babiš (ministr financí a vicepremiér se svým rozsáhlým holdingem kolem Agrofertu), skupina kolem Martina Romana, bývalého šéfa ČEZ (včetně Appian Group), skupina kolem realitního brokera Radovana Vítka, skupina Zdeňka Bakaly. Možná jsem někoho vynechal. Možná úmyslně.

Uprchlický strašák

Češi jsou doslova ostřelování hoaxy. Populisté a extrémisté, které si nedávno přizval ke své podpoře i prezident Miloš Zeman, dosud strašili Česko záplavou islámského radikálního terorismu, šaríjou, džihádem, ponižováním žen, obřízkou. Tloukli z toho politické body. Přitom Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra zveřejňuje podrobné statistiky, kolik uprchlíků v Čechách vlastně je a na jaké skupiny jsou rozděleni. Z týdne na týden. Uprchlíků bylo na území ČR v posledních měsících kolem 750. Z toho zhruba 100 v azylových přijímacích zařízeních. Zhruba 470 jich patřilo do skupiny problematických, kteří přišli nelegálně, bez dokladů, případně s falšovanými dokumenty, s nejasnými úmysly, nežádali o azyl.

K 7. prosinci je v azylových integračních zařízeních jen 91 lidí, v tzv. přijímacích a pobytových střediscích jen 249 lidí a v tzv. zařízeních pro zajištění cizinců (detenčních, za ostnatým drátem) jen 127 lidí (119 mužů a 8 žen, žádné dítě).

V České republice strádají statisíce lidí, protože nemají dostatečné příjmy, přestože pracují, strádají desetitisíce dětí. Ale větší „bugr“ je už měsíce kolem 91 pozitivních azylantů a 376 uprchlíkům (celkem 467).

Spotřebitelský bluff

Statistiky nás ujišťují, že ekonomika roste, příjmy obyvatel se zvyšují a maloobchodní obraty stoupají. Samozřejmě že obraty rostou, když se neustále zvyšují ceny základních potravin a ceny spotřebního zboží letí nahoru. Byl jsem zhruba před měsícem tři týdny v USA a trochu po Evropě. A zjistil jsem čerstvě, že Česká republika je jednou z nejdražších zemí v Evropě, pokud nepočítám Skandinávii. Nevím o nikom ve svém okolí, kdo by se měl lépe.

Šíření bludů

Evropská unie je institucí na houby. O tom žádná debata. Přesto nechápu, proč se mnohé informace Čechům „ohýbají“ v její větší neprospěch, když do Česka z EU zatím tečou miliardy. Jen se neprojevují na našem blahobytu… V roce 2015 by mělo jít o 215 miliard. Ani to nestíháme utratit. Česku ubylo kvůli nařízením EU na suverenitě, ale přesto pliveme na ruku, která je tak štědře otevřená, jako žádná jiná. Jen si z ní vzít. Přesto informačně ohýbáme pravidla EU ve prospěch Ruska a Izraele, což je velmi zvláštní vztahový rámec, jemuž patrně slouží mezi politiky a mediály řada agentů. S tím ať si pálí prsty jiní analytikové.

Ovládají nás hoaxy

Hoaxy o údajném prohlášení Jana Wericha proti islámu, staré (prý) 76 let, o bojovnících IS na území ČR, o vině USA, NATO a EU na událostech na Ukrajině, šíření článků neexistujících autorů bez ověření, přitakávání extrémistům, lhaní českých politiků a jejich „vysvětlování“ o tom, že černé je vlastně bílé, pragmatické nadržování různým zemím a politickým směrům v rozporu se středoevropskou demokratickou identitou Česka, lži o ekonomické realitě – to všechno vzrušuje lidi v této zemi víc než život před vlastním prahem. Je to směs biolitu a chloroformu. Otravuje to vzduch.

Je na čase si sbalit.

Autor: Pavel Skramlík | pondělí 7.12.2015 12:39 | karma článku: 16,74 | přečteno: 1141x
  • Další články autora

Pavel Skramlík

Nezvládli jsme rozvoj morálky

11.4.2022 v 8:00 | Karma: 16,22
  • Počet článků 148
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2965x
Od roku 1970 jsem novinářem, zejména sportovním, ve velkých denících, časopisech a na TV Nova. Mými obory byly především fotbal, motorismus a atletika. Díky tomu jsem sjezdil celý svět. Nyní píšu hlavně knížky, u nichž jsem své jméno zaměnil v r. 2010 za pseudonym Felix Boom. Mám na kontě 26 knih, mj. romány Kiosek na pláži, Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon, Lepší svět, Plán umírání, také sbírku poezie, společenské studie a mj. oblíbenou Kuchařku osamělého muže. Mou poslední knihou je kontroverzní titul Špatný princip státu (s podtitulem Rozkradený ráj demokracie) o dějinách Česka od r. 1938. Knížky vydávám ve vydavatelství BLINKR, jsou k mání v běžné síti knihkupectví a e-shopů včetně mého vlastního www.blinkr-eshop.com. Rediguji nové knihy pro jiné vydavatele a administruji webové stránky. Blogování je moje hobby.