Poslední blog: Hájím Samkovou proti mediálnímu žoldnéřovi Šrámkovi

To rozhodnutí ve mně zrálo déle. Nyní zde píšu svůj poslední blog, jímž se zastávám své manželky Kláry Samkové, advokátky, kandidátky pro první přímou volbu prezidenta České republiky v roce 2013 (jsem institucionálně lídrem její předvolební kampaně), proti mediálnímu výkalu autora časopisu Reflex Dušana Šrámka. Klára je veřejnou osobou, čili nejde jen o osobní věc. Dávám čtenářům toho blogu sbohem, byť mi přinesli mnohá potěšení - můj nejčtenější blog má přes 54 000 přečtení - pak (možná) budu psát jinam. Zdejší nickovská a zčásti i blogerská komunita však už mě tak otrávila, že jsem ztratil chuť znovu otvírat tento editor. Prostě sem nepatříme. Už je to humus. Klára je charakterově nesmírně vzácnou, velmi vzdělanou a sociálně empatickou ženou, která ročně bere desítky obhajob zadarmo, aby pomohla těm nejslabším. Čili - v této komunitě pro ni není místo. Už jsme si toho zde užili dost.

Dušan Šrámek, fyziognomicky nevábné a naduté individuum, nazývané v mediální subkultuře jako "nájemní tlustoprd" a podobně, je z jiného těsta. V posledním čísle časopisu Reflex se do Kláry navezl kvůli její prezidentské kandidatuře zcela výjimečným tendenčním způsobem. Naprosto nechápu, jak je možné, aby v seriózním magazínu, za jaký jsem dosud Reflex (vydavatelství Ringier) považoval a s oblibou jsem ho četl, něco podobného vyšlo. Byl jsem zaměstnancem Ringieru 10 let a vím, jaké způsoby vládly. Tohle bych neuměl.

Pan Šrámek dokladuje tezi jednoho českého politika, který řekl: "Všichni si myslí, že Amerika je zemí neomezených možností. Omyl. Čechy jsou zemí neomezených možností."

Reportér Reflexu Dušan Šrámek vyrukoval proti Kláře s manipulačními fabulacemi, spoustou absolutních výmyslů a nepravd a vytvořil zcela imaginární příběh ženy, která se vzbouřila proti středostavovské bohaté rodině z Brna, vystudovala přes její odpor práva, mluvila spisovně, podvodně se vloudila přes svůj neromský původ mezi chudé cikány, stala se jejich poslankyní a po 20 letech mimo politiku se nyní úporně mediálně zviditelňuje za každou cenu "kvůli 15 minutám slávy" na kampani před prezidentskými volbami. Je to naprosto neodolatelná snůška píčovin, kravin, nepravd, výmyslů a flagrantních lží. Ježíši Kriste... To je úplně ujetý...

Tomuhle nemá smysl oponovat na příslušných webech a jejich chatech, ani zde.  I na iDnes nadhled už selhává. Nebaví nás to číst.

Vůči panu Šrámkovi to pojmeme zcela odborně-právně. Žalobami. Požádal jsem paní Šmuclerovou, šéfku Ringieru, vydavatele magazínu Reflex, o schůzku. Měli bychom na ní řešit novou společensko-právní situaci, která se týká přímé volby prezidenta. Že o nejvyšším postu ve státě rozhodují obyčejní lidé, nikoliv poslanci nebo celebrity ve svazku státní moci. Je to nová poloha. Dříve byla volba prezidenta otázkou handlu uvnitř politických kuloárů. Teď je to jinak, a to je daleko důležitější. Přímé prezidentské volby jsou nyní soutěží jednotlivce o přízeň několika milionů prostých voličů.

V tom nějací Šrámkové a jim podobní nemají co dělat.