Češi by si měli najít svého Berlusconiho

Trvalo mi trochu dlouho, než mi došlo, kde jsme. Asi 22 let. Po Janouškově aféře mi cvaklo. Jsme ve stejné etapě jako USA ve 30. letech, kdy se zločinci jako legendární John Dillinger, bankovní lupič, stali celebritami s velkými fancluby.  Veřejnost jim fandila, protože Dillinger a spol. kradli v pojištěných bankách a neokrádali normální lidi, necpali se do politiky. Dělali čistý zločin. Byli to svým způsobem lidoví hrdinové, a proto bylo těžké je dostat. Lidé v České republice však mají pocit, že je okrádají nikoliv zločinci, ale vláda a státní správa, zločin v bílých límečcích i černých kuklách už dávno prorostl do politiky, obyčejný občan sám vlastně nic pojištěné nemá a stát mu dává chabé právní jistoty. A všechno řídí nějaká struktura z vesmíru...

Je to složitá paralela, pravda. Ve státě, v němž je ředitel pražské Městské policie ve vazbě za úplatky, téměř denně se prolamují korupční aféry z řad policie, řidičák zabavený za alkohol lze koupit do měsíce zpět do 50 tisíc, nejnovější typ občanky i pasu ze státních matric za 100 tisíc, státní zástupce za 300 tisíc zamlží kauzu na potřebně dlouhou dobu, a za 30 milionů se ztratí spisy v kauze o stamilionech, zastupitelé ma všech úrovních se sápou po prebendách z předražených státních a obecních zakázek, však už nic složitého k pochopení není.

Svět správních, justičních, korupčních a ekonomických zločinů v České republice nemá zatím sice ještě takovou hvězdu, jakou je Jiří Kajínek v kriminální sféře. Ale pokročili jsme a je to jen otázkou času. A hlavně - je tu určitá nová společenská atmosféra.

Nehoda opilého lobbisty Janouška, který navíc ještě tu vietnamskou řidičku volva přejel jako suchou větev a pak šel domů, vyvolává náladu k nové vlně emigrace. Zní to asi takto: budeme chodit jako idioti k volbám a volit frajery se stigmatem nýmandů rovnou v obličeji (Nečas, oba Dobešové, Drábek, Jankovský, Hanáková, Chalupa), vždy vyklouznuvšího disidenta Vondru, anestesiologa průmyslu a obchodu Kubu, stokrát provařeného Bendla, změkčilého Pospíšila, pospávajícího knížete Schwarzenberga, potměšilého Kubiceho a vykutáleného Kalouska, jenž si myslí, že je novým finančním Einsteinem - proč to máme dělat? Přitom tyto lidi řídí ještě všelijací Bártové, Janoušci, Dalíkové, Mrázkové, Babišové, Roubíčci a další, co se potom projíždějí na jachtách kolem svých vil v Toskánsku a fotí si je generál rozvědky Randák, co pracuje pro ČSSD? Někteří ministři se udrží jen chvíli na to, aby vydělali svým partajím a sobě prachy. Ti, co se udrží, postupují dle pravidla: psi štěkají a karavana táhne dál.

Média jsou zaprodaná a ta, co přinášejí kauzy, jsou hlásnými troubami tajných služeb či některých policejních struktur. A to nevíme, v čím zájmu... Přes některá média se generrují prostřednictvím inzerce od vlivných reklamních agentur s politickými pákami peníze pro politické strany i soukromé kapsy. Co tady? Vykašlat se na to. Odjezd, emigrace, imigrace, prostě tak nějak...

Už dnes je zřejmé, že kmotři jako Pitr, Krejčíř a podobní nemají vyjma části policie, politiků a tajných služeb v Čechách žádné nepřátele mezi normálními lidmi. Část politicko-stranické sféry se obává chvíle, kdy začnou - podobně jako třeba Petr Mach - vyprávět o tom, kolik peněz napůjčovali politickým stranám, co za to chtěli a nedostali. Nebo své mlčení za něco vymění. Co všechno za tím je si můžeme jen domýšlet.

Jedním z těch, kteří se rozhodli takové poměry změnit, byl v Itálii Silvio Berlusconi. Jako majitel mediálního impéria, fotbalového klubu AC Milán či sítě obchodních řetězců, který tahal za nitky z pozadí, se jednoho dne rozhodl, že tajtrlíci jsou k ničemu. A šel do toho sám na vlastní triko. Nikoliv úplně skvěle, ale nikdy nebude zapomenut.

Situace zraje k tomu, že kmotři a byznysmeni jako Pitr, Krejčíř, Kellner, Tykač, Komárek, Dospiva, Vítek, Bakala, Koláček, Světlík, Štěpánek, možná i Janoušek a další půjdou také se svou kůží na trh, vezmou na sebe odpovědnost a nebudou se zdržovat tím, že před sebou budou tlačit zástup neukojených fámulusů. Nechť klidně ovládnou cokoliv včetně paragonů Úřadu vlády za toaletní papír. Čímž není řečeno, že je to špatně, ti lidé umějí aspoň počítat. Republikánský kandidát na funkci amerického prezidenta Mitt Romney, přeborník primárek, se vůbec netají tím, že je bohatý. Bohatší než všichni bývalí prezidenti od dob Kennedyho dohromady.

Inu, zpět k Johnu Dillingerovi. Byl to opravdu frajer, i když lupič. Byl zahuben zradou svých nejbližších, což se lotrandům stává. Kvůli němu vznikla FBI. Slavný Al Capone také nejdřív vraždil, pašoval, kradl, korumpoval, ale také dobře obchodoval, mohutně investoval, hojně přispíval na charitu. Byl populární, rozdával dary a interview. Nakonec mohl odložit pistoli a chodil do čestné lóže v opeře s karafiátem v klopě. Nikdy se však necpal do politiky. Dostali ho až na daňový únik ve výši 200 000 dolarů, který byl z hlediska jeho financí směšnou sumou. Dorazila ho syfilida z mládí a demence. V Čechách nevznikne nová FBI, bude pokračovat hniloba a sympatie veřejnosti se budou postupně naklánět vždy víc jinam než k oficiálním exekutivám. I směrem ke zločincům. Bude to trvat tak dlouho, pokud Bakalové, Kellnerové, Tykačové, Komárkové či Dospivové a další nepřevezmou skutečnou zodpovědnost za řízení tohoto státu, který dnes skutečně řídí, ale místo sebe nastrkují tajtrlíky. Tímto procesem prošla řada jiných silných evropských států.

Berlusconi, i když ho neminuly hlavně aféry s korupcí (už se stal pro řadu českých politiků zářným vzorem) a se ženami, byl velkým "střelcem". Když založil stranu, tak šel do boje hlavně se svými televizemi, vlastními penězi a vyhrál volby, i když partaj existovala jen tři měsíce. Vždycky se k němu někdo přidal a nakonec se mu všechno vrátilo i s úroky.  Jakkoli byl kontroverzní, tak do listopadu 2011 byl natřikrát celkem devět let italským premiérem, několikanásobným ministrem, ničeho se nebál, soudní spory bral jako sport. Stal se jedním z nejvýraznějších politiků Evropy po 2. světové válce. Dokázal se dokonce dohodnout i s částí mafie.

Češi by si také měli najít svého Berlusconiho. Bylo by to férovější než poslouchat ty žvásty o konání všeobjímajícího dobra. Varianty Mirka Dušína, dobrého vojáka Švejka či Járy da Cimrmana nemají šanci na úspěch.