Byl to však spíše než úspěch českého fotbalu úspěch fotbalu afrického. Dva góly dal útočník z Pobřeží slonoviny Bony Wilfried, který přihrál na další branku Leonardu Kweukemu, útočníkovi z Kamerunu. Akci na vyrovnávací trefu založil jeho krajan Bondoa Adiaba.
Nepatřím mezi fandy fotbalu, kteří nadávají u piva, a každý z nich by mohl trénovat nároďák. Hodně pamatuju a nehledím na fotbal jenom z tribuny, ale bohužel už několik desítek let porovnávám fotbal na hřišti s jeho kořeny v kuloárech. Proto tuším, proč na tom český fotbal je, jak na tom je.
Národní tým klesl do čtvrté desítky rankingu FIFA, jediný český klub v evropských pohárech – Sparta Praha – v této sezóně hraje Evropskou ligu („II. evropská liga“ pod Ligou mistrů) a radujeme se z výhry nad druholigovými Švýcary. To je realita. Polovina, ne-li více, českých profesionálních klubů je neustále na hranici bankrotu.
Český fotbal nezačal hasnout letos nebo vloni. Ale v roce 2001, když byl z něj odstaven svazový předseda František Chvalovský. Také se na něj nadávalo – že je diktátor, uzurpátor a bůhví co ještě. Nadávalo se i na „jeho“ trenéra národního týmu Jozefa Chovance. Jenže za pětijazyčného Chvalovského, mocného muže evropského zákulisí, diplomata a člena exekutivy UEFA (bývalý šéf UEFA Lennart Johansson si ho vybral za svého nástupce), byl český tým s koučem Dušanem Uhrinem stříbrný na EURO 1996 a fotbal se manažersky a marketingově vydal jediným možným směrem velkého byznysu. Chovanec dostal tým České republiky na 2. místo rankingu FIFA. Nastartovala se řada projektů, které měly český fotbal držet na výsluní.
V roce 2001 byl Chvalovský odstaven na základě zástupných zdůvodnění z jeho obchodních aktivit a byla na něj uvalena vazba, v níž strávil celkem devět měsíců. Dodnes žádný státní zástupce nedocílil toho, aby nějaký soud přijal na něj žalobu. Chovanec byl odstaven kvůli neúspěchu v kvalifikaci o účast na MS 2002. To už neúčinkovala Chvalovského diplomacie a morálka, kterou „Chvalda“ držel na krátké a přísné oprati. Zlatá generace reprezentantů, zejména její "zdravé jádro", si začala na soustředěních objednávat šlapky do hotelu a navštěvovala bordely v Dubí, když národní tým hrál v Teplicích. A podobně. Mohl bych o tom dost vyprávět.
Chvalovského garnituru na osm let vystřídala parta z většiny hašteřivých intrikánů, kteří si dělali z fotbalu svůj vlastní byznys, přiživovali se na něm a požírali se mezi sebou. Vývoj se zastavil, řada projektů chcípla či zmírala na úbytě, práce z mládeží zamrzla. Z fotbalu byla na základě intrikánských praktik vyhnána řada velkých investorů. Všechny problémy zůstávaly schovány za úspěchy národního mužstva, které vedl Karel Brückner. Byly to krásné časy, když na ME 2004 v Portugalsku skončili Češi v semifinále s bronzem, protože zlatá generace byla na vrcholu. Chvíle, když tým ČR zlikvidoval nizozemské ambice, nebo v „béčkovém“ složení vyřadil Německo, byly opravdu skvělé. Jenže už to všechno začínalo hnít, takže to byla vlastně medvědí služba. Na EURO 2008 přišlo vystřízlivění a ten „sešup“ se ještě nezastavil.
V roce 2009 musel přijít Ivan Hašek jako mesiáš – modernější název je krizový manažer - ale úspěchy nesklízí. Nejprve vyžírá všechnu hnilobu minulých let a přitom si nemůže být jistý, zda je obklopen lidmi, kteří mají stejně poctivé úmysly jako on. Zabývá-li se touto otázkou, tak mu odpovím: nemůže si být jistý!
Evoluční řešení problémů českého fotbalu bude trvat dlouho. Na rychlé řešení znám jen jeden recept – Haškovi by musel přijít na pomoc Ježíš Kristus, který je podle knížky, co teď čtu (http://www.kosmas.cz/knihy/156776/jezis-kristus-vytrznik-aneb-treti-zakon/), výborným levákem s kondicí na úrovni Premier League a když je třeba, tak si vypomůže zázrakem. Nějaký bychom teď opravdu potřebovali.